13.9.2020 - Gn 1, 1-26 - Stvoření

13.09.2020

1.Čtení: Genesis 1, 1-26

2.Čtení: Efezským 4, 22-24

 

Milé shromáždění, dnes bude tedy řeč o stvoření. Je to nápad ekumenické komise, která navrhuje věnovat nějakou ze zářijových nedělí právě tomuto tématu.

Stvoření. To je vlastně všechno. Neznáme nic než stvoření. Ve stvoření žijeme, my sami jsme jeho součástí – dokonce jsme jeho vrchol. Vlastně si ani nelze představit něco, co by nebylo stvoření.

Zvláštní je potom právě postavení člověka v ekosystému. Ono to totiž vypadá, že nás země nutně nepotřebuje. Člověk jako rozumný živočich je na zemi vlastně docela krátkou dobu. Z těch různých hypotéz, které se zkoumáním země snaží zjistit něco o tom, co bylo předtím to vypadá, že jsme tu jen pár posledních chvilek. Krátce.

Slyšel jsem o biologovi, který zkoumal mravence a zjistil, že když by ze země najednou zmizeli mravenci, tak se ekosystém zhroutí. Podobně se mluví o včelách. Když by zmizel člověk, tak se nestane nic. Možná že se země nadechne a bude jí líp.

Sociolog Peter Berger z Ameriky mluví o tom, že jako lidé na zemi postrádáme své životní prostředí, svůj biotop. Že nemáme drápy, šupiny, křídla, žábry, kožich… aspoň většina z nás. Vypadá to, že nejsme určeni ani pro vodu, ani pro létání nebo pro život na stromech či pod zemí. Jako by člověk byl odjinud a neměl na zemi domov.

Netuším, jestli o tom takhle uvažovali moudří rabíni, když dávali dohromady ten mýtus o stvoření z knihy Genesis. Každopádně pojďme trochu prozkoumat ten starobylý text.

Genesis 1 kapitola. Moje nejoblíbenější kapitola v Bibli. Kdo by to neznal – Bůh za sedm/šest dní stvoří svět. Teď ti, kteří si dělají z Bible modlu a chápou ji doslovně vám budou tvrdit, že to bylo sedm 24hodinových dní. Trochu jim uchází, že dny a hodiny počítáme podle pohybu slunce, které bylo stvořeno až čtvrtý den. Takže to předtím nemohly být dny, když nebylo slunce. Ten mýtus má v sobě návod, jak nechce být chápán. Tohle si můžete dovolit v poezii ne v technickém popisu vzniku světa J

Každopádně během těch dnů sledujeme, jak Bůh povolává věci k bytí. A nemá na to nějakou speciální sadu nářadí, svářečku, pece nebo tak něco. On svět vypráví. Bůh tvoří slovem. Řekne a ono je. Bůh vypráví příběh světa. Je to vypravěč příběhu, kterého my jsme součástí.

Hebrejština funguje jinak než naše evropské jazyky. Ona nemá to dělení na minulý, přítomný a budoucí čas. Je tam propracovaný systém různých slovesných tvarů. A nejde tak natvrdo jako v češtině říct že „Bůh stvořil svět“ jako větu hotovou, minulou a uzavřenou. Chápu to spíš jako, že „Bůh od počátku účinně dotváří svět.“ Obtížně se to překládá.

První den Bůh vysloví světlo oddělené od tmy. Řekne si, že je to dobré. Musí si to pochválit sám, protože ještě není nikdo, kdo by to mohl udělat. Druhý den oddělení vody od nebeská klenby – je to dobré.

Třetí den vody a souš a potom nastává zvrat. Třetí den Bůh vyzve souš, aby se zazelenala zelení. Rozdíl je v tom, že on sám už nevytváří ale vede k životaschopnosti zemi. To ona má žít. Země má za úkol vydávat život, poskytovat podmínky pro život rostlin. Je to dobré.

Čtvrtý den se objevují světla na nebeské klenbě, měsíc a slunce. Je to dobré. Den pátý – vody dostávají za úkol vydat život. Objevují se ti, kteří létají, obrovští netvoři, rozmanité druhy živočichů – je to dobré.

Den šestý je v té kapitole nejdelší. V prvním čtením jsme ho nepřečetli celý. To je den, kdy si Bůh řekl: Genesis 1, 26a: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.“

V tomhle verši se říká mnoho, má to více vrstev. Země člověka neumí. Toho tvoří Bůh sám. Země nevydává živou duši. Tohle je bod kdy se malíř rozhodne nějak vstoupit do svého díla a namaluje se. Když se chce Stvořitel nějak otisknout ve stvoření tak z toho nevypadne jedinec ale párová bytost – muž a žena. Co to říká o Bohu?

Člověk má zadání být Božím obrazem. Chcete-li tak to je smysl života, to je důvod, proč jsme tady podle Genesis 1. Být Božím obrazem. To zní zajímavě ale nemáme vyhráno, protože je tam to nejobtížnější slovíčko Bůh. Slovo, které za ta staletí prošlo tolika změnami významu, že je z toho dutá skořápka.

Co jsme zatím o Bohu četli. Víme, že je to někdo, kdo má zájem, aby bylo i něco dalšího než on sám, tedy: není sobecký – jsme povoláni k něčemu jinému než žít sobecky.

Je to někdo, kdo připravuje podmínky pro život něčeho dalšího – to je to jeho tvoření. Je to někdo, kdo ve správné chvíli nechá to druhé žít vlastním životem a podporuje to – když řekne zemi a vodě ať dá vzniknout zvířatům a rostlinám.

A je tam ten tajemný Boží plurál. Proč to množné číslo? „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.“ Církevní otcové pak přispěchali s trojiční teologií. Že to už tady znamená Bůh jako otec syn a duch svatý. Nechme to zatím stranou.

Každopádně, pokud Bůh sám v sobě mluví v množném čísle, je v jeho nitru vztah. Bůh není sobecký, protože jeho podstatou je vztah více osob. Jsme povoláni k tomu být Božím obrazem – jsme povoláni zrcadlit vztah, soužití ideálně takové, ve kterém by se žilo fajn nám i všem dalším.

Potud chtějí rabíni říci, že základním zadáním lidské bytosti je žít ve společenství. Vztahy udržovat, pokud možno takové, kde druhý může svobodně žít, kde jsou podmínky pro jeho osobní rozvíjení a vzájemné soužití. Protože víme, že toto Bůh dělá nebo dělal v těch jednotlivých dnech.

A máme svobodu rozhodování. Všichni dobře víme, že lze jít jinou cestou a vztahy ničit. Lze žít sobecky, sám pro sebe, všelijak slova kroutit abych ze všeho vyšel jako vítěz atp. Jo, jde to. Jenže tohle je něco, co není dobré. Takový způsob zacházení s časem který nám byl dán na sobě nenese Boží požehnání. Ono to nebude k žití a v takovém životě nebudeme nikdy šťastní.

Tohle lidské zadání má mimo jiné vpravdě ekologické rozměry. Genesis 1, 26b „Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“

Moc by se mi líbilo být králem ryb a plavit se na hřbetě velryby po moři nebo si nechat donášet třešně a maliny papoušky, být jejich králem. Ale to asi nebude ono. Mám za to, že věc je v pochopení oněch slov – ať lidé panují!

Jak se panuje? Asi to nebude znamenat – ždímejte tu zemi, dokud to jde. Podřízněte si tu větev, na které sedíte.

Je to zvláštní myšlení. Když si tak člověk uvědomí, co víme o tom vesmíru kolem nás tak Jupiter, Saturn, Uran, Neptun jsou plynní obři. Planety, které jsou na pohled hezké ale k životu to není. Mars jsou samé sopky a horniny. Venuše je docela podobná zemi ale je tam větší vedro, než když jedete v srpnu autobusem do Jihlavy.

A do toho země, plovoucí botanická zahrada. Sloni, žirafy, orchideje, delfíni, tygři, lvi, zajíci, kočky, růže, blatouchy… Snad je v téhle myšlence nějaká pokora. Možná údiv nad tím, jak nesamozřejmý je život, jaká vzácnost v rámci vesmíru se právě teď tady na zemi děje. Možná taky vděčnost.

Člověk je dle mýtu o stvoření pánem země – tuhle odpovědnost mu Bůh svěřil. On vládne. A země na jeho vládu taky nějak reaguje.

Bez nás se země obejde ale my se neobejdeme bez ní. Tohle věděli před mnoha lety moudří lidé, kteří s údivem pozorovali přírodu a dali vzniknout slovům která si dnes čteme v první kapitole knihy Genesis.

Na pozadí toho, co jsem říkal snad lépe pochopíme a zatoužíme si osvojit to co píše apoštol do Efezu 4, 22-24: „Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.“

Kéž se nám daří starat se o vitální soužití s životním prostředím, s lidmi kolem nás a tím dorůstat Božího obrazu.

Amen

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Užitečné odkazy

opatov@evangnet.cz

Farní úřad

Opatov č. 10, (okres Jihlava)

588 05 Dušejov

RSS Feed

© Filip Boháč 2017 by WiX web creator

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now