Užitečné odkazy

opatov@evangnet.cz

Farní úřad

Opatov č. 10, (okres Jihlava)

588 05 Dušejov

RSS Feed

© Filip Boháč 2017 by WiX web creator

20.9.2019 - Lukáš 6, 46-49 - Dům na skále postavený

29.09.2019

1.Čtení: Ezechiel 13, 9-12

2.Čtení: Lukáš 6, 46-49

 

Milé sestry, milí bratři

vzpomínám, jak jsem jako malý jezdíval na čtrnáctidenní skautské tábory. Jezdili jsme s oddílem někam do jižních Čech a spali jsme v podsadových stanech. Asi to znáte, je to takový stan pro dva, který od země začíná stěnami z prken a na dřevěné konstrukci je pak asi od pasu nahoru plachta. No a jednou takhle v noci byl fakt solidní vichr. Mě to vzbudilo, zatímco kamarád obstojně chrápal. No a jak jsem zíral do tmy a poslouchal ten vítr, tak se najednou odpoutala ta stanová plachta a uletěla. Hned jsem šťouchnul do kamaráda. Ten zavrčel: „co je vole?“ Já řekl: „Hele nezdá se ti něco divnýho na těch hvězdách?“ On povídá: „Co by jako mělo bejt divnýho?“ Říkám: „No, třeba že nám uletěla plachta.“

Takže něco o tom, jaké to je, když se blbě postaví příbytek vím. Ještě se mi pravda nesesypal baráček na hlavu tak jako tomu neblahému člověku, o kterém Ježíš mluvil na posled. Naší faře tohle doufám nehrozí :-)

 

I: Obě ta biblická čtení si pomáhají obrazy ze stavby. Někdo něco staví, a dá se to postavit dobře nebo blbě. Není důležité, kdo staví, ale jak staví. A je taky setsakramentsky důležité na čem stavíme. Jestli je naším zájmem v životě pohromám spíš odolávat než se pod nimi hroutit, tak musíme věnovat velkou pozornost základům.

Ježíš říká, že obstojí ten, kdo k němu přichází, slyší Jeho slovo a plní jej.[1] To jsou tři aktivity: 1 – vůbec k němu přijít; 2 – opravdu poslouchat co vlastně říká; 3 – ta slova plnit. Kdo si ta slova přijde jenom poslechnout, nic tím nezíská, k ničemu mu to nepomůže. Je mi prd platné, že jsem slyšel o tom, že má zítra pršet, když si nevezmu deštník. Pak jsem tu informaci nevyužil a zmoknu.

 

V tom podobenství máme dva stavitele. Jeden „kopal, hloubil, až položil základy na skálu.“[2] Druhý „vystavěl dům na zemi bez základů.“[3] Aha, čím že se to liší? Věc je v tom jít do hloubky, nebo zůstat na povrchu. Kralický překlad tady překládá malebně: „založit grunty v skále – nebo – bez gruntu.“

Pokud se najdeme v tom, který stavil na skále tak Lukáš dodává – pozor, to musíte taky něco dělat.

Pokud se najdeme v tom druhém, který stavil bez základů. Lukáš odkývne – tak to nemusíte dělat vůbec nic. Jo, jde to taky. Ale pozor, jak dopadnete.[4]

A staví se dům. Tedy něco, na čem dost záleží. „Když chce někdo stavit dům, je to něco jiného, než kdyby stavěl kravín nebo obchodní centrum.“[5] Staví se tu něco, v čem jsme doma. Co nám tvoří ten prostor, ve kterém žijeme, naše zvyky, vzorce chování, nálady… Něco, v čem pak chceme trávit svůj čas. Kam si chceme pozvat další lidi, chceme tam jíst, spát, cítit se v tom doma, obývat to, chceme tam být v bezpečí… Jde tedy o hodně. Stavíme něco, co ovlivňuje to „jak“ budeme žít. Ovlivňuje to to, jak s námi nějaká ta povodeň zamává nebo nezamává.

A Lukášovi záleží, aby zdůraznil, že nestačí slyšet, ale že je třeba taky jednat. Že je třeba zabydlet se v Ježíši a v jeho slovech. Je třeba vzít to z gruntu.

Lukáš tak trochu varuje, že pokud Ježíšovu řeč slyšíme a nejdeme do hloubky. Pokud si ta Ježíšova slova nenecháme sestoupit do hlubiny duše… tak si postavíme dům tak jako tak na nestabilním základu. Ne, že by taková stavba nebyla možná, ona je možná, a nějakou dobu stojí. Když život běží hladce a bez potíží, na pevnosti základů zdánlivě nezáleží. Když však přijde krize, jsou naše základy podrobeny zatěžkávací zkoušce.

 

A možná, že si všichni myslíme, že stavíme na skále, že stavíme svůj život na dobrých základech. Popravdě zkusme najít někoho, kdo staví svůj život plánovaně na něčem, o čem si nemyslí že je to dobré. Proč by to dělal?

 

II: A tady se dostává ke slovu ten starozákonní prorok Ezechiel. Upozorňuje na to, že v tomto světě se dá taky naslouchat hlasům které klamou. Že existuje víc návodů, jak ten dům stavit. A tak „lid staví chatrnou stěnu, a hle, oni ji nahazují omítkou.“[6] „Oni“ jsou ti klamaví poradci, falešní prorokové. Je to pěkná lotrovina tohle nahazování chatrné stěny omítkou. Jak se lidově říká: „lejno můžete natřít na bílo, stejně to bude lejno.“

Je tady nebezpečí, že nás ještě někdo podpoří a utvrdí v té chatrné stavbě. A že může být těžké to rozpoznat, než přijde nějaký ten lijavec či kroupy, jak to popisuje Ezechiel. Ty pak odstraní nahodilou parádu a rozpadne se to, co skrývala.

A co si budeme povídat, pro mnohé lidi je lákavé klouzat po povrchu. Nejít příliš do hloubky. Věci příliš neřešit, nepokládat si otázky, které rozrušují. „To si radši dám těch svých 5 kousků v hospodě a bude hej.“ Tím nechci kázat proti pivu, to já si umím dát taky těch pět kousků, a ještě si přitom pokládat rozrušující otázky, a možná že to někdy dopadá, no o tom třeba jindy… :-)

Hloubku můžeme taky jen předstírat, před sebou i před lidmi. Matouš 7, 21-23: „Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích…“ Těm prvním Bůh poví: „Nikdy jsem vás neznal, jděte ode mne.“ Jsou lidé, kteří mají – s odpuštěním – plnou hubu Pána Boha: „Pán mi ukázal že… A tady Bůh v Bibli jasně chce… a Bůh mě pověřil abych…“ Pozor na tu povrchní zbožnost – ne každý kdo mi říká Pane Pane… jde o něco jiného než vyslovit kouzelné slůvko. Můžeme zůstat u klišé, můžeme přejmout řeč kterou nějací křesťané mluví, můžeme zůstat u odrecitovaných textů, rituálů a na první pohled to vypadá podobně, než přijde krize. Než tomu uletí plachta jako tomu našemu stanu.

Myslím, že je to běžná lidská zkušenost. Že mnozí z nás v životě vsadili na nějaké přesvědčení, postoje, názory, rady, které se po čase ukázaly jako nedobré. No popravdě, v takovém případě – ještě že ty lijavce přicházejí, ještě že se ukáže, co je slabé a máme tak možnost položit základ na něčem lepším.

 

III: Toto Ježíšovo podobenství si řadím do kategorie „záchranná brzda.“ Myslím to tak, že když mi občas život tak nějak divně utíká trochu jinou cestou, než vím, že je správné. Když se trochu zběsile rozběhne někam kde to se mnou cloumá, tak je právě tohle jedna ze záchranných brzd, která mi pomůže dostat se zase na správnou cestu, zase si dobře nastavit kurz. A ne vždycky to znamená, že se vyhnu všem překážkám a že neschytám žádnou ránu. Ony ta povodně přicházejí, samozřejmě že ano, i na faráře.

Když se mi zdá že je všechno marné, že nic nemá smysl. Když ráno vstávám spíš ze zvyku než z radosti nebo z očekávání co mi další den přinese. Když se mi to někdy zdá s celým křesťanstvím a církví jako jedna velká blbost a je mi z toho fakt špatně. Tak v takových chvílích pomůže přesně tohle podobenství.

Musím si říct: „Fílo, vzpomeň, čemu jsi uvěřil. Vzpomeň, jak to s tvým životem vypadalo, když jsi vsadil plně na víru v Boha. Vzpomeň, jak jsi tomuhle odolával, když jsi dýchal modlitbu každý den, když jsi měl ten „dům na skále postaven…“ To se skoro rýmovalo co :-)

A ono se to začne zlepšovat – byť nejde o okamžitou jednorázovou změnu nálad, životní orientace a tak. Spíš je to jako když v mlze zabloudíte do bažiny, brodíte se pořád dál a najednou si uvědomíte že se ven dostanete jinudy a tím směrem se vydáte. Člověk se ještě chvíli brodí tím bahnem, je z toho unavený, špinavý a smrdí – jo, dá to práci. Ale stojí to za tu námahu.

 

IV: Otázka je to hluboká a ovlivňuje veškeré lidské prožívání. Na čem vlastně v životě stavím? Na čem stavím svou hodnotu? Co stojí v základu mého žití? Jaký základ tvoří můj žebříček hodnot, které v životě sleduji?

WILLIAM BARCLAY: „Šťastný člověk, který vidí věci nejen ve světle přítomné chvíle, ale ve světle věčnosti.“ Nebojme se vsadit na něco většího, hlubšího. Nebojme se vsadit na to největší, a nebojme se vsadit na to naše celé „živo-bytí.“ Kopejme hluboko, i když to bude namáhavé a možné právě když to bude namáhavé. Nechme se vést tou naději, že to stojí za tu námahu. AUGUSTIN: Kopejme až na skálu, kterou je Ježíš Kristus.

Dnešní podobenství dává výzvu: Ty buduješ ten dobrý dům tím, že to, co vnímáš jako Ježíšovo poselství promítáš do svého života, uplatňuješ ve svém jednání, tím teprve vzniká základ, na kterém stavíš.

Amen

 

 

 

[1] L 6, 47

 

[2] L 6, 48b

 

[3] L 6, 49b

 

[4] Jiří Mrázek: Lukášovská podobenství /2007/ Nakladatelství Mlýn str: 13

 

[5] Jiří Mrázek: Lukášovská podobenství /2007/ Nakladatelství Mlýn str: 13

 

[6] Ezechiel 13, 10b

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now