Užitečné odkazy

opatov@evangnet.cz

Farní úřad

Opatov č. 10, (okres Jihlava)

588 05 Dušejov

RSS Feed

© Filip Boháč 2017 by WiX web creator

15.9.2019 - Mt 14, 22-32 - Zvládne Petr chodit po vodě?

15.09.2019

1. Čtení: Matouš 14, 22-32

2. Čtení: Filipským 2, 12-15

 

 

 

I: Milé sestry a bratři, když jsem na internetu zadal do Google vyhledávače heslo – chodit po vodě – vyběhlo několik zajímavých odkazů. Nejvíce mě zaujal článek s názvem: „Ještěrka jako Ježíš. Umí chodit po vodě![1]“ Neodolám, a kousek z toho článku odcituji:

„Že umí po vodě chodit brouk vodoměrka, to není žádný zázrak. Ale že to dokáže taky skoro metrový ještěr, to už trošku zvláštní je… Jmenuje se bazilišek, podle slavného mytologického ještěra, který dokázal zabíjet pouhým pohledem. Tohle zvíře byste našli v Jižní Americe, a u nás například v zoologické zahradě ve Zlíně.

I přesto, že to není žádný drobek, dovede chodit po vodě. Jak že to dělá? Na pohled to vypadá jako drzé porušování přírodních zákonů, ale ve skutečnosti jde o jejich dokonalé využívání. Bazilišek na hladině dokáže vyvinout pozoruhodnou rychlost – uběhne po ní až 1,5 metru za sekundu. A může tak překonat až vzdálenost 4,5 metru, teprve pak se potopí pod hladinu. Baziliškovi hodně pomáhají plovací blány, které vytvářejí jakýsi vak, pod nímž je vzduchová bublina – a právě ta udrží plaza na hladině. Ale ani to není jediné tajemství „ježíšovské chůze.“ Biologové odhalili, že zdaleka nejsložitější není pro baziliška nepropadnout se hladinou, ale nespadnout na hlavu.“

 

II: Já dnes nebudu mluvit o tom, jakou rychlostí zvládne Ježíš běhat po hladině, ani kolik metrů uběhne Petr, než spadne na hlavu. V tom příběhu je daleko víc než to.

Ježíšovy příběhy, a události, které se s ním pojí, jsou většinou přizpůsobené tomu, co lidé mohli znát. Když Ježíš říká podobenství, používá k tomu kulisy ze zemědělství, hospodářství. Protože právě tím tehdejší lidé většinově žili. V tomto smyslu chce být Ježíš aktuální, současný. A že se celá ta událost na vodě odehrála právě takto, má svůj smysl.

V Biblickém, a zvláště židovském myšlení bývalo moře rejdiště temných sil. Je to neovladatelné území, na kterém stále hrozí nebezpečí. No jo, ale jsou tam ryby, a občas si člověk dost zkrátí cestu, když nějakou vodní plochu přepluje. Je to nebezpečné území, vpravdě teritorium toho zlého; ale v zásadě je možno jím proplout, ba i něco dobrého z něj získat.

 

III: A někteří vykladači (Augustin) v tom vidí církev v nekřesťanském světě. Ta lodička je jako církev. A moře, které ji obklopuje, je nějaké nebezpečí. A tak bychom mohli říct, že jako církev Kristova plujeme na moři. Zvláště situace církve v Čechách tomu dost odpovídá, když se podle sčítání lidu 2011 hlásí k nějaké církvi pouze 14 % obyvatel. Těch zbylých 86 % tvoří dost rozlehlé moře, po kterém naše lodička pluje. A často s námi leccos zvenčí zacloumá. Dokonce hrozí, že ta naše životní plavba bude docela nepříjemná, a kdoví jestli a kam doplujeme.

No a na pomoc přichází Ježíš. Učedníci tomu skoro nemohli věřit, a mysleli si, že to je přízrak. V řečtině je tam slovo [Φάντασμά – fantasma]. Je to „fantasmagorie“, přece víme, že po vodě se chodit nedá. Stejné slovíčko najdeme v Lukášově evangeliu úplně na konci. Když se po ukřižování a prázdném hrobu učedníci na cestě do Emaus potkají s Ježíšem. Jdou o tom říct kamarádům do Jeruzaléma. Jsou všichni v jedné místnosti a najednou „stál tam uprostřed nich.“[2] Matouš 18, 20: „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Jako kdyby věřící lidi neustále překvapovalo a vyvádělo z míry, že když se ve jménu Ježíše někde shromáždí, tak je tam s nimi.

No a Ježíš říká jak učedníkům, tak každému z nás – vzchopte se! To jsem já, Ježíš. Mě se nemusíte bát.

A v tom se ozve Petr, který tomu asi moc nevěří, a říká: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách.“ Ježíš řekne: „Pojď.“

Co to znamená? Řekli jsme, že lodička se podobá církvi. A o učedníku Petrovi je na jiném místě řečeno, že je jedním z pilířů církve. Když tedy mluví na Ježíše, říká něco jako: „Pane, pokud jsi pravdivý a nikdy nelžeš, poruč mi, abych vstoupil do vody = dovol církvi ať čelí moři, rejdišti nepřátelství, nech ji aby odolávala nebezpečí i v tomto světě!“ A Ježíš řekne – tak pojď!

 

IV: Já v tom vidím výzvu, abychom neseděli pouze v kostele, ve své malé lodičce. Ve své církvi, ale abychom vycházeli za Ježíšem také ven. Máme být přeci rybáři lidí![3]

Bůh nám říká – vzchop se a pojď! Svět venku potřebuje slyšet o Kristu, ale tak aby tomu rozuměl. Svět potřebuje, aby se v něm pohybovali lidé motivovaní láskou, lidé s naději a s ochotou neživit špatnosti.

Myslím, že v současné Evropě lidé potřebují spíše napravit pohled na křesťanství. V necírkevním prostředí se nejčastěji setkávám s lidmi, kteří mají o křesťanství velmi strohé a přibarvené představy. A v některých případech s nimi vlastně souhlasím, že takové křesťanství, o kterém někdy mluví – takovému bych tedy taky nevěřil. A do toho nás Ježíš vyzývá – nebojte se toho, pojďte, vystupte ze své lodičky. Jen mi přitom musíte věřit, a potom vás to nesemele.

Petr – církev, vystoupila ze své ještě stále bezpečné pozice. Je to klíčová situace následování. Petr neví, jak je možné chodit po vodě. My to (kromě baziliška) taky nevíme, a Matouš nás v tom nechá, protože to sám taky neví. Petr neví jistě, do čeho jde, jak se to dělá, neví, jak je to vůbec možné. Dokonce si není ani 100% jistý, že je to Ježíš. A dost možná – jako bazilišek – spadne taky na hlavu. Ale je-li to skutečně Ježíš, je třeba za ním jít, i když nechápeme všechny souvislosti.

 

V: Jak se udržet na hladině? Jak si udržet víru, když kolem nás svět bouří?

Bazilišek má vak s bublinou, a nám pomůže víra!

Myslím, že věc je v tom, čemu věnujeme pozornost – za čím opravdu jdeme. Jestliže postupujeme životem s pohledem upřeným na Ježíše, tak ikdyž s námi bude cloumat vítr nebezpečí, chaosu a budeme mít strach, tak se neutopíme. „S pohledem upřeným na Ježíše“ znamená, vyhledávat jeho moudrost, jeho rady, jeho slova, která právě konkrétně mně, a do mojí situace přinesou nějaký záblesk naděje. Potom následuje další krok – vykročit cestou těchto rad do míst, kde už to není tak bezpečné. Opustit bezpečí naší lodičky.

Musíme mít víru, která je silnější a odolá všem těm útokům zla a chaosu.

Když se Petr soustředí na Ježíše, moře nad ním nemá moc. Jakmile se začne soustředit na vítr, Ježíš se mu vytrácí z mysli, a začne se topit.[4]

Nicméně v tu chvíli, kdy se topí, pohlédne opět na Ježíše, a ten mu podá ruku. Ježíšovu pomoc si uvědomíme, když se na něj zase obrátíme – to po nás ovšem vyžaduje, se na něj fakt obrátit! Jakub píše ve svém listu 4,7: „Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám.“  Bůh po nás chce akci!

Když je nám ouvej, ale máme čas jen na to bědování, ničemu to nepomůže; Když se budeme soustředit pouze na bouřlivé burácení ve světě, Ježíš se vnucovat nebude.

Čtu tady, že se víra pojí s činem! Věří ten, kdo jde za Ježíšem! Evangelia obsahují požadavek, aby už s prvním krokem bylo spojeno jednání, které se dotýká celého života. Poslušný krok musíme udělat dříve, než dokážeme uvěřit [Dietrich Bonhoeffer].

 

VI: Lidé občas říkají, že k něčemu nemají víru. Nikdo se nesmí divit, že nemůže uvěřit, pokud se k Ježíši vědomě obrací zády. Pokud nechceme Ježíšovu přikázání podrobit nějakou nedobrou vášeň, nějaké nepřátelství, různé hnisající spory, své životní plány a rozum… no potom se nesmíme divit, že tak nějak toneme, že to křesťanství asi nedává smysl atp.

Pavel ještě píše: „Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování, abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět!“[5]

 

Dnešní evangelium nás pošťuchuje k „jednající víře.“ Raději, než abys pochyboval, to jdi, a smiř se se svým bratrem; vyjdi ze své malé lodičky a následuj lásku – vírou a svými činy – tak uvádíš ve skutek své spasení.[6]

Pán nám v tom pomáhej…                                                                                                                                                     Amen

 

 

 

[1] http://zoom.iprima.cz/clanky/video-jesterka-jako-jezis-umi-chodit-po-vode

 

[2] Lukáš 24, 36b

 

[3] Matouš 4, 19

 

[4] To je zajímavé také z dalšího důvodu, a to, že Petr měl větší strach z větru, než z moře. Když už vykročil na moře, což je totálně nepochopitelná věc, tak ho nakonec dostalo to, že foukal vítr… který fouká jaksi normálně, docela často… kdežto hladina moře udrží člověka opravdu málokdy. Často se více bojíme menšího problému, než většího.

 

[5] Fp 2, 14-15

 

[6] Fp 2, 12b

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now