Užitečné odkazy

opatov@evangnet.cz

Farní úřad

Opatov č. 10, (okres Jihlava)

588 05 Dušejov

RSS Feed

© Filip Boháč 2017 by WiX web creator

9.12.2018 - Lukáš 10, 38-42 - Marto, Marto...

10.12.2018

1.Čtení: Lukáš 3, 2-6

2.Čtení: Lukáš 10, 38-42

 

 

Milé shromáždění,

Jan Křtitel nám dnes – tak jako kdysi mnoha mnoha dalším před námi – ohlásil, že přichází Boží Syn. Zaznělo právě to latinské „advent“, příchod. Náš profesor dogmatiky Jan Štefan z Evangelické teologické fakulty začínal adventní kázání s takovým povzdechem: „Tak tu zase máme advent.“ A já si tak říkal: „Achjo, proč začíná zrovna takhle?“ No, ono to mělo své opodstatnění. Z nějaké části by vlastně věřící člověk neměl být rád, že zažije zase další adventní období. Je to dáno tím, co je jádrem toho adventního očekávání. My přeci čekáme, že už TO přijde! Čekáme až přijde Ježíš podruhé na tento svět. Že nastane to, co čteme ve Zjevení Janově (21,4): „a setře (jim) každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“ Čekáme na naše osobní spasení, na obnovu celého stvoření, také celé přírody… Pokuste si to jen představit. Řeč je o absenci zla a o životě v naprosté plnosti. Tak zatím nepřišlo, že. Nicméně, než to přijde naplno v Boží slávě a proměně světa, tak k tomu máme napomáhat právě my. Je naším úkolem pracovat na zpřítomňování toho Božího království mezi námi už v tomto světě.

 

I: Nevýhoda, nebo výhoda slova „advent“ je, že neříká, kdo ke komu přichází. A o takovém příchodu někoho k někomu, je i ten dnešní biblický text.

Příchod je něco, co člověka může zaskočit, překvapit, potěšit, nějak ho zaujmout. Ježíš je na cestě. Prochází Palestinou, a zastaví se u svých známých na takovou malou návštěvu. V Janově evangeliu je psáno, že ty dvě sestry bydlely v Betanii. V našem příběhu je to neznámá ves, taková „lhota, vyskytná, újezd, Opatov…“ Z toho příběhu je dobře vidět, jak bral Ježíš vážně ženy – oproti tehdejším zvyklostem. Pro běžného duchovního učitele té doby by taková návštěva byla společenským „faux pas.“ Ježíš ale není poplatný své době.

Žena, která přijímá Ježíše jako hosta je Marta (to jméno znamená: paní, panička, paní domácí). Představuji si to tak, že někdo zaklepe. Marta se jde podívat, otevře dveře a koho nevidí: Ježíš! „Jé buď zdráv mistře? Přišel jsi nás navštívit, no to je od tebe milé. Ale já nemám nic připraveno!“ A rychle utíká do kuchyně a hledá co by hostům nabídla. Ježíš vstoupí dovnitř, posadí se, a začne cosi vykládat.

Marta měla sestru Marii. Ta přišla mezi ně, posadila se Ježíšovi k nohám a poslouchala co říká. Dnes nám to asi nemusí přijít tak zvláštní, ale na tehdejší dobu to byla nezvyklá věc. Přesně takhle totiž seděli učedníci u svého rabína, mistra, který je vyučoval. Marie je v roli učedníka. Tehdy rabíni ženám Tóru vůbec nevysvětlovali. Skrze Ježíšovo jednání je vyjádřeno nové postavení ženy a její role v křesťanské komunitě. Toto je jedna z částí Písma svatého, kterou chápou některé církve (jako ta naše) pro legitimní povolání žen do duchovenské služby. Navzdory lidové zvyklosti – je přijata Bohem osobně. Stává se učednicí Krista. A tak může přicházet Boží slovo do jejího srdce.

 

II: No a Martu to naštve. „Tak tady je trochu oliv, a ještě upražím hrst zrníček… Marie! No a něco k pití, tady je džbánek s vodou… Marie! Kde seš? Marie? Marie ty tady sedíš… Ježíši? „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“

Vybavil se mi k tomu častý vánoční scénář, kdy se nějaká maminka snaží napéct všelijaké druhy cukroví. A pořádně nemá čas na nic jiného, v hlavě má pořád míry mouky, cukru, kokosu. A ti další členové rodiny jsou z toho takoví nesví, a přemýšlí, jak jí pomoci. Tak jí říkají, aby toho nedělala tolik, stejně všechno nesní a co nerozdají to budou nakonec muset vyhodit. A maminka si tak povzdechne něco jako: „Když to já bych neměla ty pravé Vánoce. Co by si řekli hosté? Vždycky jsem pekla tolik druhů, teď to přeci nezměním.“ A je vidět, jak by ta rodina velmi ráda přehodnotila ten zvyklostní standard, který je teď vlastně na obtíž, ale ta maminka mu vlastně pořád chce tak nějak „otročit.“

 

III: Když vás Ježíš nějak překvapí, vejde k vám, tak je dobré mu věnovat pozornost. Tím dnešním příběhem se mimo jiné říká, že když Ježíš přichází do vašeho života, tak ho můžete klidně pustit dovnitř a nemusí se dít nic. Nemusí vás to moc ovlivnit pokud se budete pořád starat o něco méně důležitého, tak unikne to hlavní. To přeci nechceme.

A víme, že Ježíš k nám přichází také v lidech. Matouš 25, 40b: „Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ Jde také o to, jestli umím druhého člověka pustit k sobě. Jestli umím druhému dát prostor, anebo jestli už jsem natolik upadl do stereotypu nebo workoholismu že to nedokážu. To krásně ilustrují ty dvě ženy.

Ježíš přijde na návštěvu, a Marie si s ním sedne a naslouchá. Manažersky řečeno, Marie uměla zastavit, Marie uměla odpočívat, došlo jí, že v jejím životě jsou důležitější věci než makat makat makat. Je nutné se taky umět zastavit, udělat si čas na druhého, nejen být tím aktivním a pořád se vydávat. Je nutné umět přijímat.

No a pak tu máme Martu, která je v dobrém smyslu pracant. Ta zastavit neumí, chce mít všechno perfektně připraveno, a proto se v jistém smyslu s Ježíšem neumí setkat. To je žel takový typ adventu, se kterým se dá setkat docela často. Je to vlastně samota ikdyž jsme s lidmi. Je hrozná věc být s druhým člověkem a zároveň s ním nebýt.

Marta, protože je paní domu, je zároveň ženou činu. Rozhodne se, že to dá své návštěvě tak trochu sežrat. Nebo ještě jinak, že to dá skrze návštěvu sežrat své sestře: „Pane řekni jí přece, ať mi pomůže!“ „Ty bys měl něco udělat s tou mojí sestrou, ona tu sedí a já šíleně makám. Řekni jí ať mi s tím pomůže, já to chci mít co nejdříve za sebou.“ Takhle to Marta zkouší. Všimněme si, to je přesně to, s čím má Marta problém. Neschopnost zastavit, neschopnost si práci nepřidělávat.

 

IV: A Ježíš jí řekne: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“ Nakonec, v důsledku je potřebná jedna jediná věc.

Ještě jedna poznámka k tomu dvojímu oslovení „Marto, Marto.“ Dvojí oslovení v Bibli není nikdy náhodou. Když zazní dvojí oslovení, tak je to vždycky tak, že Hospodin povolává do služby. „Mojžíši Mojžíši“, se ozve z ohnivého keře, a Mojžíš dostává úkol přivést lid do zaslíbené země. „Samueli, Samueli“, se ozve jednou v noci uprostřed chrámu, a Samuel – který k tomu nebyl rodem určen – se najednou stává soudcem a prorokem Izraele. Nebo v Novém zákoně zazní „Saule, Saule proč mě pronásleduješ?“ To zazní jednomu rabínovi, který pátrá po židech, aby je zlikvidoval, a stává se z něj apoštol Pavel. Takže tady Ježíš navazuje na ty starozákonní příběhy a snaží se Martu oslovit! Snaží se ji povolat to služby – respektive se ji snaží polovat od služby k pokoji. Od dělání se jí snaží Ježíš povolat k tomu, aby se pořád jen nevydávala ale u měla taky přijímat.

Zvláštní je, že jí Ježíš neřekne, co je to jedno důležité. Dává jí to jako hádanku. A to mám jako farář rád, protože tu můžu elegantně skončit, a tu hádanku dát vám.

 

Přemýšlejte o tom, co je to „jedno důležité“ ve vašich životech? Co je to „jedno důležité“ na co by se měl člověk soustředit? Myslím, že v úvaze nad tím jedním, co je důležité se nakonec shodneme. Kéž se nám to podaří, a kéž se nám povede soustředit se na to dobré, potřebné, na to co je nejvíce důležité.

Amen

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now