Užitečné odkazy

opatov@evangnet.cz

Farní úřad

Opatov č. 10, (okres Jihlava)

588 05 Dušejov

RSS Feed

© Filip Boháč 2017 by WiX web creator

4.11.2018 - Mt 22, 15-22 - Spor o daň císaři

04.11.2018

1. Čtení: Matouš 22, 15-22

2. Čtení: Římanům 13, 1-2

 

 

 

Milé sestry, milí bratři…

I: V prvním čtení jsme slyšeli o zajímavé události, ve které Ježíš zase jednou ukázal své řečnické schopnosti. Evangelista Matouš už v prvním verši upozorňuje, že se na Ježíše chystá léčka, je to nějaká past. Stojí myslím za zmínku, že tu past na Pána Ježíše líčila docela zajímavá a nevšední skupinka lovců.

Na jedné straně to byli farizeové, nebo lépe řečeno jejich učedníci. Sami velevážení pánové se tentokrát nezapojili. Působí to na mě tak, jako by chtěli říct: „Toho pomateného rebela Ježíše přece přechytračí i nějaký učeň, na to není potřeba opravdového farizeje.“ V každém případě byli tito učedníci – jako zástupci farizejů – lidé, kteří nesouhlasili s římskou okupací.

Potud je velmi zajímavé, že druhou částí lovců – v lovu na Ježíše – byli herodiáni. Tedy pravděpodobně lidé z jakési „politické“ strany protektorátního panovníka pod Římskou nadvládou Heroda Antipy. Jde o dvě ideologicky protichůdné skupiny. Běžně byli proti sobě, a neměli se rádi, ale když se objeví Ježíš, jo tak to se dají dohromady, uzavřou takovou – opoziční smlouvu – a vyráží na lov společně.

Jsou mazaní, a tak mu dají zapeklitou otázku, takový chyták: (16 b-17) „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na tvář člověka… co myslíš, je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“ To je docela pikantní otázka. Pikantní hned na dvakrát, protože;

  1. Pokud odpoví kladně: císaři se má dávat daň – obviní ho farizejové ze vzpoury proti Bohu, za to, že uznal za panovníka císaře. Protože židé tehdy zastávali teokracii, tedy takový názor, že pouze Hospodin je panovníkem.

  2. Pokud odpoví záporně: daň se císaři dávat nemá – tak ho herodiáni zatknou, a obviní ze vzpoury proti Římu.

 

Trochu mi to připomíná ten vtip: Šéf firmy chodí po svém podniku. Zajde za jedním pracovníkem, a zeptá se ho: „Pověz, co myslíš, že je největší problém v naší firmě? Nevědomost nebo nezájem?“ A pracovník odpoví: „Nevím, a ani mě to nezajímá.“ – ani jedna možnost není úplně dobrou odpovědí, tak to dá nějak dohromady a odpoví neutrálně.

 

II: Jak si s tím poradil Ježíš? Předně jim řekl, že jsou pokrytci. Tím dal najevo, že prohlédl jejich medovou řeč, a nedá se nachytat. „Co myslíš, je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“ – jako by Ježíš předstíral hlupáka, říká: „No, ukažte mi denár.“ Ukázali mu denár. „Tak se podívejte, čí je ten nápis a obraz na minci?“ To je císařovo – odpověděli. No, jestliže je ta mince císařova, tak mu ji vraťte ne, a co je Boží, dejte Bohu. Hotovo.

Je to odpověď velice mazaná, protože se do ní vejde cokoliv. Uspokojí každého, protože si do ní každý může promítnout to, co chce. Sama o sobě jednoznačná není, takže kdo jí chce porozumět, musí se snažit číst „mezi řádky.“ Ale kdokoli se o to pokusí, tak může – a nejspíš také bude – vkládat do textu svoje vlastní předporozumění.

Mince patří císaři, protože nese jeho obraz ~ člověk patří Bohu, protože na sobě nese obraz Boží[1]. Co patří císaři, dejte císaři – co patří Bohu, dejte Bohu. My patříme Bohu, a máme se mu odevzdat. Ježíš nás vyzývá – dejte se Pánu Bohu do služby! A co dál – celá země patří Bohu, protože ji stvořil. A zařídil to tak moudře, že nad ní ustanovil vládce, kterým se máme podřídit, protože „…není moci, leč od Boha“, jak jsme slyšeli v druhém čtení. O kousek dál Pavel také píše, že „vládcové jsou v Boží službě, když se drží svých úkolů.“ Tedy, mají moc od Boha, ale nemusí to hned znamenat, že vše, co dělají vládcové se Bohu líbí. Víme dobře, že v příběhu Exodu Bůh Mojžíšovi nařídil „de facto“ aby se vzbouřil státní moci atp. Ani tomu tehdejšímu císaři toho vlastně tak moc nepatří, jestli ne pouze ten obraz na minci. Všechno ostatní patří Bohu.

 

III: Ti farizejští studenti a herodiáni označili Ježíše za někoho, kdo doslovně „nehledí na lidskou tvář.“ Ale on na ni hledí! Právě že on hledí na císaře jako na člověka! Ne jako na boha, jak to bývalo běžné. V Ježíšových očích císař, vládce, není bůh či démon – je to prostě člověk.

Tak jako tak, se ukazuje, že tazatelé o té otázce dovedli uvažovat pouze jako o: buď – anebo. Buď budu poslušný jen císaři, nebo jen Bohu. Jenže to není takový svět, o kterém mluví Bible. Pavel v listu Římanům[2] píše: „Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud.“ V Pavlově době stále ještě vládne pohanský císař! A přece Pavel řekne, že tento císař je tu od Boha. Pán Bůh si ho tam dosadil, protože Pán Bůh vládne nad všemi lidmi. Císař není jiný člověk než žid, řek, číňan. I on má tvář, na kterou Ježíš chce hledět.

Mně osobně se zdá neuvěřitelné, že i náš český prezident je ustanoven od Boha. Tak mně u toho napadá, že nás tím Bůh chce pocvičit v trpělivosti a vytrvalosti. Nakonec i ten náš vládce se bude zodpovídat Bohu, a bude vydávat účty z toho, jak hospodařil se svěřenými hřivnami.

 

IV: Není to černobílý svět, kde na jedné straně jsou oškliví pohané, bezvěrci – lidé, které je pohodlné přehlížet – vůči kterým se máme nějak vymezit a na straně druhé Bůh, a ti jeho dobří, správní, ke kterým máme patřit.

Je to výzva k tomu, abychom byli k Bohu aspoň tak poctiví jako k vládě. Tak jako se snažíme dodržovat zemské zákony, tak jako odvádíme nějaké daně vládě, tak jako respektujeme spoluobčany – tak Ježíš vyzývá, abychom pamatovali na Boží zákon, abychom pamatovali na děkování Pánu za to, co nám dává, abychom obětovali čas k modlitbě, a taky abychom respektovali další lidi, a jejich soukromí, názory atp. A pokusili se je milovat tak jako Bůh, tj. bez podmínek.

 

Matouš 5, 43-48: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘ Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

Velká výzva… Pán nám pomáhej v tom, abychom se jí blížili.

 

Amen

 

 

 

[1] Gn 1, 27

 

[2] Ř 13, 1-2

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now