Užitečné odkazy

opatov@evangnet.cz

Farní úřad

Opatov č. 10, (okres Jihlava)

588 05 Dušejov

RSS Feed

© Filip Boháč 2017 by WiX web creator

26.8.2018 - Mt 25, 14-30 - Podobenství o hřivnách

26.08.2018

1. Čtení: Mt 25, 14-30

2. Čtení: Ef 4, 11-12; 15-16

 

 

Vážené shromáždění,

V prvním čtení jsme slyšeli to známé Ježíšovo podobenství o hřivnách. Tedy: nějaký ten pán se chystá na cestu, a tak vydá svým služebníkům různé prostředky a odcestuje. A zatímco je pryč, tak jeho podřízení každý nějak odlišně nakládají s tím, co jim svěřil.  

V tom podobenství šlo o hřivny – to je řecký překlad slova „talent“, což byla hodnota váhy stříbra. Krátce, jde o veliké bohatství. No, a když se pán vrátil, tak chtěl zúčtovat, a objevuje problém. Dva učedníci uspěli, třetí selhal. Pán něco svěřuje – a služebníci vydávají počet. Všichni něco dostali, nemohou se vymlouvat, že by přišli zkrátka. Rozdíl je v tom, že dva s těmi svěřenými prostředky vydělali, a jeden z nich ten prostředek pouze ochraňoval, a nijak s ním nenaložil. A ten je pak nazván jako služebník zlý, lenivý a bude vyhozen do tmy.

 

I: Jak už to tak u Ježíše bývá, je to docela provokující text. Jak to, že ten, který moudře a uváženě uchovává svěřené prostředky, je nazýván zlým a lenivým? Není vám to trochu krutě? Možná, řekli bychom, že právě ten byl z nich nejpečlivější, protože neriskoval, nehazardoval se svěřeným jměním. O to víc překvapí, že nakonec jako jediný selhal.

Možná nám to začne postupně dávat smysl, když se pokusíme to podobenství odkrýt, a pojmenovat si to, co se v něm vlastně děje.

Tím Pánem je Ježíš. My bychom se našli v roli služebníků. A právě teď se nacházíme v dějinné části podobenství – když je Pán pryč. Víme, že tu byl, že nám něco předal, a víme, že z toho jednou budeme vydávat účty. A co tedy chápat pod těmi hřivnami? Mám za to, že se v tom dá spatřovat úplně všechno, co nějak slouží Pánu Bohu – vzájemná mezilidská pomoc, nepočítání křivd, nepodporování něčeho, o čem víme, že je zlé; podpora potřebných, oslavování Boha, využívání různých obdarování, která jsme obdrželi, a nakonec i zdravé investování finančních prostředků v tom má své místo.

 

II: Jak jsme slyšeli v tom druhém čtení: „Toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování těla Kristova…“ Tělo Kristovo je církev. I tento sbor patří do těla Kristova. A v každém křesťanském společenství jakékoli církve, jsou přítomné hřivny. Jsou tady lidé, kteří dostali od Pána Boha hřivnu – tedy nějaké ty prostředky, schopnosti, talenty.

Text pokračuje dál: „Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.“ To jsou hodně důležitá slova. „Ať dorůstáme v Krista“, to je výzva, abychom naplňovali vůli Pána, abychom jako křesťané přispívali k růstu našeho společenství jako součásti Kristova těla – jako součásti jeho církve.

Připomeňme si ještě jednou to podobenství, jaká byla představa toho Pána, který odcestoval? Tři služebníci dostali prostředky, dva je rozvíjeli, třetí je uschoval… Aha! Pouhé vědomí toho, že mám nějakou schopnost, či dovednost, která by jiným pomohla, nestačí. Pánovo očekávání je cítit silnou dynamikou, je tam důraz na pohyb – Pán nechce, abychom s tím, co jsme dostali jen tak seděli doma. Každý jsme od Pána Boha obdrželi nějaké obdarování – jeden umí hrát na nějaký hudební nástroj, další zvládne promyslet a zrealizovat opravu střechy, někdo umí připravit pěkný program pro děti, jiný s námi probere naše těžkosti atp. Tyhle dary, talenty, schopnosti nejsou z nás. My jsme si je nenastavili sami. Jsou to dary. Dostali jsme je, a máme je proto, abychom je používali, abychom je rozvíjeli, a abychom s nimi působili v našem okolí – v našem sboru. To vše má sloužit k dorůstání do toho „mystického“ těla Kristova.

 

III: Zajímavé na tom podobenství je také to, že nepředpokládá nějaké konkrétní měřítko, hodnotovou tabulku. Pán dal služebníkům hřivny podle jejich schopností; a z druhého čtení: „…buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno.“ Pán Bůh nám naše schopnosti a talenty tak říkajíc ušil na míru. Bůh nás zná; ví, na co máme, a co je už nad naše síly.

Na každém není, aby se stal kazatelem, prorokem, nebo ještě jinak – lékařem, vědcem, astronautem, prezidentem atp. Nejde tedy o nějaké konkrétní pevné cíle, kterých bychom museli svými schopnostmi dosáhnout. Třeba že všichni musí umět perfektně a záživně kázat – někomu je dáno v tomhle ohledu, dalšímu v jiném – netřeba se snažit zvládnout všechno.

První a druhý služebník s hřivnou nějak podnikali, ale vedlo se jim trochu odlišně. První byl úspěšný hodně, a druhý trochu méně. Přesto byli oba shledáni věrnými a dobrými, protože pochopili a udělali to, o co Pánu jde. Důležité je to, že s těmi hřivnami opravdu – a podle svých schopností – podnikáme. Takový služebník, který dostal obdarování, ale schovává ho, trochu sobecky před světem – ten neplní vůli Pána.

 

IV: Je to otázka konkrétně na každého z nás. Co mohu právě já udělat pro sbor? Nejen pro lidi venku, ale taky pro své spolubratry a spolusestry? Možná už někoho napadlo, kterými schopnostmi by mohl sboru přispět – nebo jimi už přispívá! Pokud na tohle kašleme, tak vědomě zakopáváme hřivnu, zakopáváme obdarování – je to škoda, a vlastně v nejzazším důsledku kašleme na Pána Boha. Protože jeho přáním a výzvou je, abychom si navzájem v jeho Duchu pomáhali, a uváděli „ve skutek své spasení.[1]“

 

Poselství dnešního kázání bych hrubě shrnul slovy písně Voskovce a Wericha: „…Ten umí to, a ten zas tohle, a všichni dohromady udělají moc…“ Zkoumejme sami sebe, a zkusme přijít na to, co je právě naše obdarování, co umíme dobře a mohli bychom tím prospívat sborovému životu.

 

Na závěr chci vyjádřit uznání a pochvalu těm, kteří už odhalili svá obdarování a užívají je pro službu druhým a Pánu Bohu. A chci taky povzbudit a podpořit ty, kteří o tom stále přemýšlejí a třeba si nejsou jistí, čím by mohli pracovat pro Pána. Věřím tomu, že nás Bůh nějakým způsobem vytvaroval, nějak nás obdaroval, a že přijde čas, kdy zjistíme, co je právě ta naše schopnost, kterou bychom mohli obohatit společenství. Pán nám v tom pomáhej.

Amen

 

 

 

[1] Fp 2, 12b.

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now