Užitečné odkazy

opatov@evangnet.cz

Farní úřad

Opatov č. 10, (okres Jihlava)

588 05 Dušejov

RSS Feed

© Filip Boháč 2017 by WiX web creator

20.5.2018 - Jan 14, 15-17 | 14, 25-26 - Duch svatý

20.05.2018

1.Čtení: Skutky 2, 1-21

2.Čtení: Jan 14, 15-17 | 14, 25-26

 

Vážené shromáždění,

dnes bych rád pověděl něco o Duchu svatém. Událost Letnic se ještě dá nějak popsat, ale Duch svatý, to je jiná liga. Mám za to, že z osob Boží trojice je právě Duch svatý ta nejsložitější osoba na popis – On se prostě musí zažít!

První Nicejský koncil se v roce 325 pokusil zformulovat nějakou definici Ducha svatého. Ta se potom dostala i do Nicejsko-cařihradského vyznání víry, a zní: „Duch, který dává život.“ Je to prosté, a všeříkající. Duch svatý je Duch, který dává život! Kde není Duch, tam není život, tam to odumírá a je tam nějak chladno, nepříjemně.

 

I: Někdy se mluví o třech obdobích dějin spásy. Přičemž pořád jedná Bůh jako trojice osob, jen s tím že jednu z nich zrovna vidíme nějak silněji než další.

  1. Mluví se o období, kdy se nám lidem Bůh ukazoval jako Otec. To je celé období starého zákona, Bůh Abrahamův, Izákův, Jákobův atp. Starozákonní Bůh se projevuje především svou mocí, a ujišťuje lid, že on je jediný Bůh Stvořitel. A sem tam se objevují náznaky, takové předzvěsti toho, že přichází jakýsi nový impuls. U Izajáše a dalších proroků se začíná mluvit o Božím vyslanci. O někom, kdo s ním bude velmi intimně spojen, a bude plnit jeho vůli. Je to ten: Syn člověka, mesiáš, spasitel, beránek jdoucí na porážku atp.

  2. Narozením Ježíše Krista nastává krátké období, kdy se nám Bůh ukazoval jako Syn, jako člověk. Ježíš dává více než své moci zaznít soucitu, nepočítání křivd, lásce bez podmínek a předchozích závazků. Přitom je to stále Bůh, který vládne nad přírodou, smrtí nebo nemocí. A jak se postupně blíží jeho ukřižování, smrt a vzkříšení, začíná mluvit o tom, že přijde ještě další impuls, další změna. Říká, že pošle přímluvce – „Mé poslání skončilo, odevzdal jsem vám dobrou zprávu evangelia a zůstávám s vámi v eucharistii – Večeři Páně.“  

 

Jan 14; 16: „Jestliže mě milujete, zachovávejte má přikázání. Já pak požádám Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal navěky, totiž Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí a nezná. Vy ho však znáte, neboť žije u vás a bude ve vás… Avšak Utěšitel, ten Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl… uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit sám od sebe, ale řekne vše, co uslyší – oznámí vám i věci budoucí. On mě oslaví, neboť vám oznámí, co přijme ode mě.“

V prvním čtení jsme slyšeli kousek z Jóelova proroctví: „A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi…“[1]

 

  1. Třetí období v dějinách spásy trvá právě od události Letnic – které dnes slavíme – od vylití Ducha svatého až dodnes. A potrvá až doby, než skončí svět. To je zároveň i naše éra přátelé, my žijeme právě teď v etapě, kdy je mezi námi Bůh přítomen jako Duch svatý.

 

II: Kolem toho vzniká spousta otázek – „A jak to poznáme? Jak to vypadá, když je mezi námi Duch svatý? Já nic zvláštního necítím, tak jak to je?“ Z těch biblických veršů zaznívá, že Duch bude zpřítomňovat Ježíše mezi námi, že nás uvede do pravdy. Ježíš pak zase na jiném místě říká, že on sám je ta pravda, cesta i život[2]. Tedy, Duch svatý nás bude uvádět do pravdy – do Ježíše – Ježíš je syn Boží – Duch svatý nás bude uvádět do pozice Božích dětí. Myslím si, že se budeme trochu blížit tomu jaký byl Ježíš. Fajn, to dává smysl, a co dál?

 

Na naší cestě za Ježíšem nám často chybí jednoduchý ale stěžejní předpoklad. Zapomínáme na to nejzákladnější: prosit Boha o pomoc. Ježíš po nás chce mnoho věcí, a některé z nich bývají těžké. Miluj Boha celou svou duší, celým svým srdcem; miluj bližního svého; a to vše v takové síle, jakou miluješ sám sebe. Asi všichni víme, kde, v čem máme své mezery. A přijde mi, že se je většinou snažíme zvládnout pouze vlastními silami. Snažíme se žít správně, eticky, morálně, dobře – jak jen si to nazveme, ale nedaří se nám to. Snažíme se nehřešit ~ nejde to. Usilujeme o to, žít podle požadavků Písma svatého, žít evangelium ale selháváme. Snažíme se být dobrými matkami, dobrými otci, dobrými pracovníky, dobrými potomky, sousedy… ale ne vždy se to daří. Příčina je v tom, že se o to většinou snažíme pouze vlastními silami. Neprosíme o pomoc Ducha svatého – v jehož období žijeme. Neprosíme, aby nám dal sílu k tomu, co se nám nedaří. A pokud se o to ani nesnažíme, tak si pak ale opravdu nemůžeme stěžovat, že Boha vůbec nezakoušíme, to se od něj vědomě vzdalujeme.

 

III: I nás v tuto chvíli oslovuje Pán Ježíš: „Na něco jsi zapomněl/a.“ Zapomněl jsi na má slova, abys byl otevřený Duchu svatému, aby tě mohl obdařit silou, která ti chybí. Vím, že tuto sílu potřebuješ. Bez ní nedokážeš nic. Další šikovná poučka říká, že Otec je Bůh nad námi, Syn je Bůh s námi a Duch je Bůh v nás. Ducha svatého musíme nějak dostat dovnitř, do centrály našeho vnitřního života. Potřebujeme ho dýchat, adoptovat, vybudovat pro něj obydlí ve svém srdci, v myšlení, jednání.

 

Představte si, že máte parádní auto, ale bez benzinu, bez nafty, bez pohonných látek. Je fajn mít skvělé auto, ale pokud mu chybí energie tak je docela na prd.

Také máme perfektní auto, skvělé náboženství, fajn církev, nádherné evangelium s poselstvím, ale když chybí energie, můžeme mít vše, ale nedokážeme to prožívat. Jak jsme na tom přátelé? Potřebujeme pomoc, aby se naše auto pohnulo z místa. Potřebujeme Ducha svatého, abychom dokázali plnit co po nás Ježíš chce.

S Duchem je to takové, že ho musíme prosit, aby přišel, protože „vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš odkud přichází a kam směřuje.“[3] Pořádně nevíme ani nemůžeme vědět kdo je Bůh. Když bychom chtěli nějak pojmenovat Boha, tak se pokoušíme pojmenovat nepojmenovatelné. A tak si myslím, že spíš než hloubat o podstatě Ducha svatého, bude užitečnější se soustředit na jeho poslání které má vzhledem k nám. Poznávat rozumem nestačí, potřebujeme poznávat srdcem. Potřebujeme zakusit Ducha svatého, potřebujeme ho poznat z vlastní zkušenosti.

 

IV: V éře Otce a Syna Bůh lidi vyučoval, vedl je, předával moudrost. Ze smrti pro nás udělal přestupní stanici, už to není konečná. A v éře Ducha – v naší současnosti – Bůh chce, abychom na jeviště vstoupili my. Chce, abychom jednali v síle Ducha. Duch svatý byl vylit, abychom my pod jeho vedením pracovali na Božím království – a to má mnoho konkrétnějších podob.

V moci Ducha svatého máme šířit lásku, porozumění, nepočítat křivdy, stále k lidem vycházet s nastavenou druhou tváří ikdyž nám už nějak ublížili… Duch svatý také dává mnoho darů, které máme abychom se podíleli na stavbě Božího království mezi námi. Schopnosti, talenty – biblicky řečeno hřivny, charismata. Pokud už jste objevili svá nadání, používejte je ke službě pro Boha. Pokusme se tím, co nám jde jednat podle onoho svatému kodexu – milovat Boha, lidi a sebe; nevynechávejme z toho Boha, nebo lidi kolem, ani sebe.

Tím, že se necháme vést Duchem budeme očišťovat sami sebe jako to zrcadlo, ve kterém máme být podle Boží podoby – máme se podobat Bohu, Lásce samé, a to je velká věc. Pavel o tom píše v dopisu do galatského sboru: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.“[4] A že nám to nejde a vždycky škobrtneme, to nevadí – Láska nepočítá křivdy[5] – nepočítejme ani sami sobě své vlastní křivdy, ale zůstávejme v kurzu, který jsme si nastavili.

 

V: Kdykoli se modlíme k Otci, vyslechne nás, ale ne vždy nám dá to, o co ho prosíme. Záleží na tom, jestli je to v jeho plánu nebo ne.

Víme jistě, že v Božím plánu je, abychom dostali Ducha svatého na pomoc. A zároveň víme, že je nespoutaný, že se objevuje podle jiného než našeho plánu. A když přijde, tak je to někdy doslova „hukot“, jak jsme to slyšeli v prvním čtení. Duch svatý je jako ohnivé jazyky – jako plamen svíce. (Zapálit svíčku)

Petr píše v druhém dopise: „Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.“[6]

A myslím si, že v jednom případě Bůh snad vždy naši modlitbu vyslechne, a dá nám to, o co ho žádáme – když upřímně prosíme o Ducha svatého a jsme mu otevřeni. Když jsme opravdu rozhodnuti nechat se jím inspirovat, a změnit veškeré své myšlení.

Když by tohle někdo udělal, a přitom zůstal vůči Duchu uzavřený… když by nechtěl změnit to, co dělá a ví že je to špatně… tak s ním Duch manipulovat nebude – jde o spolupráci, my se musíme vyladit abychom mohli Boží lásku přijímat, a předávat dál – tak jako to dělá rádio a převádí frekvenční vlny na zvuk, ve kterém bývá sdělení. My máme lidem sdělovat dobrou zprávu, evangelium, máme vysílat Boží vlny.

Ježíš říká: „Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni Božími syny.“[7] Mají z nás být strůjci pokoje – „peacemakers.“ Ti, kteří nejen pokoj mají, ale také ho vyzařují kolem sebe. Máme být radostná zpráva lidem kolem. Ohledně dějin spásy… z Boží strany byla učiněna všechna nezbytná opatření, a teď sestry a bratři, je to na nás…

 

(Amen)

 

ZAKONČENÍ:

Apoštol Pavel napsal do Tesalonického sboru: „Hleďte, aby nikdo neoplácel zlým za zlé, ale vždycky usilujte o dobré mezi sebou a vůči všem. Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. Plamen Ducha nezhášejte…“[8]

 

Náš Pane, prosíme přijď k nám v Duchu svatém. Očišťuj naše myšlenky, aby i naše činy byly lepší. Chceme se teď před tebou otevřít, obnažit své duše… abys do nás mohl vstoupit Duchu svatý. Všichni máme velmi dobrou praxi v hašení tvého plamene… Když o tom tak uvažujeme, tak s neklidem zjišťujeme že Ty a služba pro tebe u nás není na prvním místě… a že často jen co vyjdeme z kostela už se zase věnujeme něčemu jinému – a plamen uhasíná. Pomáhej nám si uvědomit, že křesťany nejsme a nemáme být jen v neděli. Máme být světlem světa a solí země – máme všech lidem okolo svědčit svými životy. Máme pohřbít a hluboko zakopat všechny záště, spory, křivdy, lži, nepravdy a vycházet vždy s nastavenou druhou tváří. Sami to nezvládneme. Prosím tě Duchu svatý – přijď! Amen

 

 

 

[1] Jóel 3,

 

[2] Jan 14, 6

 

[3] Jan 3

 

[4] Galatským 2, 20

 

[5] 1 Korintským 13

 

[6] 2 Petrův 1, 19

 

[7] Matouš 5, 9

 

[8] 1 Tesalonickým 5, 15-19 (ČEP)

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now