Užitečné odkazy

opatov@evangnet.cz

Farní úřad

Opatov č. 10, (okres Jihlava)

588 05 Dušejov

RSS Feed

© Filip Boháč 2017 by WiX web creator

11.3.2018 - Matouš 6, 16-18 - O půstu

11.03.2018

1.Čtení: Izajáš 58, 2-7 (B21)

2.Čtení: Matouš 6, 16-18 (ČEP)

 

Vážené shromáždění,

je to sice trochu pozdě od začátku toho velkého čtyřicetidenního postního období, ale to nevadí. Půst se dá s užitkem držet i jindy, a konec konců je před námi ještě ten postní Velikonoční týden. Jde o zajímavou aktivitu, kterou najdeme snad ve všech náboženských systémech. Hodně populární je v Hinduismu a Buddhismu, zatímco v protestantské části křesťanství se postní praxe už mnoho let tiše vytrácí. My jsme doma třeba půst nikdy nedrželi, ani se o něm moc nemluvilo.

O půst se v současnosti zajímají daleko více nekřesťané než křesťané. Když zadáte heslo „půst“ do Google vyhledávače na internetu, ukáže se vám mnoho stránek, z nichž naprostá většina směřuje na stránky o dietě, o józe a o různých tajemných mystických způsobech zdravého života…

 

I: Co tedy je půst pro nás křesťany? Obecně řečeno se půstem myslí aktivita, ve které se něčeho dobrovolně vzdávám. A dělám to proto, aby dostalo větší prostor něco jiného. Od tohoto místa se začínají podoby postu dost různit… jeden se vzdá jídla, další alkoholu, jiný kouření, a některý další třeba zase internetu, televize, nebo přestane na čas používat auto…

Tou nejčastější formou je půst od jídla. A mnohé biblické postavy se postily před nějakou důležitou událostí. Mojžíš se postil 40 dní a nocí, než vystoupil na horu Sinaj, kde obdržel Desatero.[1] Král David se postil, aby dal najevo jak lituje svých vin, a aby se uzdravilo jeho nemanželské dítě.[2] Mezi jinými pak třeba Daniel, který se postil v babylonském zajetí, aby svou duši připravil a uschopnil k lepšímu vnímání Boží řeči.[3] Těch zmínek je vlastně docela dost – čili, starý Izrael provozoval postní praxi.

V Novém zákoně je půst hned z počátku spojen s Ježíšovým pokušením na poušti – mluví o tom tři evangelia.[4] Je to takový hodně ostrý přijímací pohovor. A bezprostředně poté následuje počátek Ježíšovy činnosti. Dvě evangelia zmiňují, že tam byl Ježíš dokonce doveden Duchem. Počátek Ježíšovy činnosti provázel půst, pokoušení od božího nepřítele, a s tím spojená naléhavá nutnost vytrvat ve svém přesvědčení, nenechat se zviklat.

Z našeho druhého čtení je jasné, že Ježíš počítá s tím, že my se také budeme postit. Nerad bych, abychom to chápali jako nařízení – protože tím určitě není. Půst je doporučená metoda. Je to způsob, jakým se můžeme disponovat k lepšímu čtení Božího hlasu. Svým způsobem, je půst druh modlitby, která zapojuje i tělo.

 

II: V církvi se během let objevovaly proudy, které chtěly půst úplně odstranit. Domnívaly se, že půst příliš týrá tělo, a že ho znehodnocuje. Byla to reakce na směr, kterému se říkalo „dualismus.“ Dualisté tvrdili, že jediné, na čem záleží je duše člověka, a tělo je vlastně takové nutné zlo, které ještě tady na světě musíme trpět. A tak své tělo různě týrali, bičovali se, zraňovali, a to pod záštitou půstu. Říkali, že trpí pro Boha. Tak to bylo špatné chápání půstu. O tom půst určitě není.

Další měli zase strach z toho, že je půst magický rituál, který má za cíl Boha donutit k nějakému jednání. Je to strach oprávněný, ale plyne opět z chybného pochopení půstu. Zvlášť silně je tato obava cítit, když vidíme, jak se třeba některé sbory postí za svého nemocné člena atp. Netřeba v tom okamžitě vidět něco špatného.

Půst má sloužit k zintenzivnění duševního zraku a vnímání Božích stop kolem nás a v nás. Tím, že se něčeho vzdám, vyjdu ze svého běžného programu. Když jdu nakupovat, tak si najednou musím nově uvědomit, že tu hovězí roštěnku a kuřecí prsa co mám v košíku vlastně teď jíst nebudu, a půjdu to vrátit do regálu. Půst nějak změní naše všední stereotypy, návyky, a to je moc dobře! Zvlášť když už jsme si zvykli na ty naše vlastní, dobře známé zavedené způsoby jednání. Potom je těžší něco změnit.

„Říkal mi jeden pán na návštěvě, že do kostela chodit nebude. Ne že by mu to bylo nějak nepříjemné, ale prostě proto, že tam už hodně let nebyl, a zvykl si na to.“ Zvyk je železná košile – říká se, a ne vždy je prospěšné se do takového brnění uzavírat. Čili, jednou z Ježíšem doporučených praktik, jak se sebou zase jednou hnout (právě třeba když nám to duchovně nějak nejde) – je půst. Většinou se asi snažíme spíše v duchu, že něco změníme, že budeme příště jednat jinak atp. Půst na to jde z pozice psychosomatiky. Půst bere vážně propojení našeho těla a ducha, že jedno ovlivňuje druhé. Když mě bolí zuby, bývám dost nepříjemný. Naopak když si odpočinu po dobrém obědě, to pak miluju celý svět. A když si třeba dítě na táboře stýská po rodičích, začne ho často bolet bříško…

 

III: Církevní otec Athanasius (Atanáš) ze 4. století píše: „Půst uzdravuje nemoci, vysušuje překypující tělesné šťávy, zahání zlé duchy, zaplašuje zvrácené myšlenky, dodává mysli větší jasnost, očišťuje srdce, posvěcuje tělo a posléze člověka vede před Boží trůn… Velkou silou je půst a vede k velkým úspěchům!“

Po zdravotní stránce, je půst prospěšný třeba v tom, že tělo spotřebuje „glykogen“ (živočišný škrob), a můžeme se tak zbavit třeba různých kožních nečistot. A půst od některého druhu jídla nás taky dokáže dobře detoxikovat. Po stránce duševní tím, že omezím tělo, se posiluji k tomu, abych ovládal i svoji duši – svoje myšlenky, emoce, vášně, pudy… Z moudrostí otců pouště: „Když chce nějaký král ovládnout vzbouřené město, tak ho nejprve odřízne od jídla a vody. Zkrotnou a podrobí se. Když tě neposlouchá tvoje duše a ovládají tě (nedobré) vášně, jednej také tak.“

Dobře, tak fajn, dejme tomu… a co s tím? Když já se modlím, mluvím k Bohu, a půst je jedním z projevů této mé řeči. Právě když během půstu vědomě odložím všechna náhražková uspokojení, která mě dost často oslepují, tak lépe poznám, co ve mně je. Postem strhávám slupku, která kryje můj vnitřní život. Tak může vyjít na povrch vše, co je ve mně: má nesplněná přání a touhy, myšlenky kroužící jen kolem mne samého, mého úspěchu, majetku, zdraví, mého sebepotvrzení, kolem mých citů jako je hněv, hořkost a smutek. Mé rány, různými věcmi pracně přikryté, se náhle otevřou. Všechno potlačené vyjde najevo. Půst mi odkrývá, kdo jsem… Půst je především výrazem touhy předstoupit před Boha s vírou a oddaností, s vědomím bytostné závislosti na něm a s očekáváním jeho zásahu do života našeho nebo našich drahých. Je vyjádřením touhy po setkání s ním. Ve spojení s modlitbou nás také půst pro toto setkání disponuje.

 

IV: V kázání na hoře Ježíš předpokládá, že se křesťané postí. Mají se však odlišovat od farizeů, kteří si pošpiní tvář, aby lidé věděli, že se postí. Učedníci se mají postit ve skrytosti, ne před lidmi, nýbrž před Otcem, a mají to dělat s veselou tváří.

Ježíš se postil 40 dní na poušti. Ale na farizeje nepůsobí dojmem člověka, který se postí. Naopak – jí a pije s lidmi, sdílí jejich radost, takže ho farizejové dokonce nazývají „žroutem a pijanem vína“ (Matouš 11,19 BKR). Když k vám v době půstu přijdou hosté, nebo jste pozváni na nějakou oslavu – s klidným srdcem přerušte půst a tak, jako jste o tom nemluvili, nemluvte o jeho přerušení. Půst je mezi námi a Bohem. Je to věc našeho rozhodnutí – proč bychom měli svým půstem či nepostěním zatěžovat svědomí druhých. Ježíš jim řekl: "Copak mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom se budou postit.“ (Matouš 9,15) A zároveň platí, že „kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ (Matouš 18,20). Proto je v křesťanském shromáždění možno svobodně z minuty na minutu přerušit i nejpřísnější půst.

Na druhou stranu: Nejít na oslavu narozenin dobrého přítele s argumentem, že se postím by nebylo v Kristově jménu, nebylo by to ve jménu lásky; že by si kamarád prostě musel počkat na dobu po Velikonocích – to je z principu špatně. Jen si vždycky pořádně promysleme, proč tedy ten půst přerušujeme, abychom za lásku k bližními neskrývali svůj hlad a chuť na dobré jídlo = alibismus.

 

A pak je tu ta možnost dát si pohov od něčeho jiného než od jídla a pití. Když by si dal někdo půst od internetu, může tím způsobit pracovní kolaps a mnoha lidem zkomplikovat život. Pokud si já dám půst od kouření, tak to kromě mého oblíbeného trafikanta asi nikoho nějak zvlášť neovlivní. Tohle si asi pořešte každý, jak umíte, co z toho je zábava a co z toho je práce, čeho se vzdát můžete a čím byste komplikovali život druhým. To považuji za klíčový bod, kde se to láme.

A toto všechno jsou možnosti! Ne stupně kvality! Není lepší křesťan, kdo se postí 40 dní a horší, kdo se nepostí vůbec. V žádném případě se nenechte zotročit nějakým vnějším pravidlem, které si stanovíte nebo od někoho přijmete a pak ho z nějakého důvodu nezvládnete dodržet.

Církevní otec Jan Zlatoústý k tomu říká: „Pravá podstata postu není ve zdrženlivosti od pokrmů, ale od hříchu. Kdo se postí jedině od jídla, ten půst snižuje, zneuctívá. Postíš se? Ukaž to skutkem! Jak, ptáš se? Takto: vidíš-li chudého, slituj se nad ním, vidíš-li svého nepřítele, smiř se sním, vidíš-li, že tvůj přítel jedná šlechetně, nezáviď mu, vidíš-li krásnou ženu, nevšímej si jí. Ať se postí nejen ústa, ale i oko, noha, ruka a všechny naše údy. Ať se postí naše ruka od nespravedlivého majetku, ať se postí naše noha od chůze za nedovolenými (špatnými) věcmi, ať se postí naše oko od všetečných pohledů, ať se postí naše ucho od pomluv a nactiutrhání (zbytečného rozebírání chyb druhých), a ať se postí naše ústa od kluzkých slov a tupení. Jaký můžeme mít užitek z toho, když se sice zdržujeme masa… ale na bližní kašleme?“[5]

 

V postu je velmi důležitá naše motivace. Ježíš upozorňuje, že nemáme nic dělat kvůli uznání od lidí a pro vlastní prospěch. Farizeovi v evangeliu posloužil půst jen k posílení jeho pýchy a namyšlenosti, což ovšem nebyla chyba postu, ale chyba jeho postoje. Správně se postí ten, kdo se pro to rozhodl svobodně, bez postranních úmyslů a zachovává určitou míru rozumnosti a zodpovědnosti ke svému zdraví. Je velmi důležité, abychom půst prožívali nejen ve spojení s modlitbou, ale také ve vztahu k druhým lidem. Půst a soustředěné vyhledávání kontaktu s Bohem patří dohromady.

 

Pokud to chceme s postem zkusit, musíme si v modlitbě s Pánem Bohem dobře probrat, proč to vlastně děláme, a jak to chceme provést. Musíme dobře prozkoumat, jestli to, čeho se chceme vzdát, není něco, co zkomplikuje život dalším lidem. Neměli bych se tím nějak příliš chlubit, a vykládat, jak jsme hrozně fajn, že se postíme. Když na to dojde, a půst porušíme – ovšem z dobrého důvodu – pokračujme v něm dál. A pak už nezbývá než se těšit na to, až na sobě uvidíme změny. Jak se začne tělo i duše očišťovat, a budeme svět kolem nás vnímat v pestřejších barvách něž jindy. A dost možná taky lépe zaslechneme Boží hlas, a snáz rozpoznáme jeho stopy v našem světě.

Amen

 

 

 

 

 

 

 

[1] Exodus 34

 

[2] 2 Samuelova 12

 

[3] Daniel 9; 10

 

[4] Matouš 4, 1-12; Marek 1, 12-13; Lukáš 4, 1-14

 

[5] Poslední větu jsem si upravil

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now