Užitečné odkazy

opatov@evangnet.cz

Farní úřad

Opatov č. 10, (okres Jihlava)

588 05 Dušejov

RSS Feed

© Filip Boháč 2017 by WiX web creator

7.1.2018 - Jz 6, 1-20 - Jozue, ten porazil Jericho...

07.01.2018

1. Čtení: Jozue 6, 1-20

2. Čtení: 1 Korintským 1, 21

 

 

 

Milé shromáždění,

Dnes jsme v tom prvním čtení slyšeli legendární, takřka – ikonickou – zprávu o dobytí Jericha. Jen abych to vsadil do kontextu; Co se stalo předtím? Boží lid byl vyveden z Egypta do pouště, a tam obdržel od Boha smlouvu. Součástí té smlouvy bylo také ujištění, že Bůh odvede Izraelce do země – kterou jim slíbil[1]. A tak se dali na dobrodružnou cestu, na které vyhráli několik bitev – a najednou stojí před Jordánem[2]. Tehdy Jordán fungoval jako hraniční čára, a co víc, jako hraniční čára právě té země – kterou jim Bůh přislíbil. Přejdou Jordán, a hned první překážka při vstupu do té zaslíbené země, bylo město Jericho.

 

Jericho [ירִיחוֹ] | podle jedné ze starých legend je to první, a vůbec nejstarší město na zemi. V knize Soudců se nazývá také [עִ֥יר הַתְּמָרִֽים] Palmové město[3]. Samotný název města Jericha, znamená „měsícov – měsíční město,“ tedy šlo o duchovně cizí teritorium. Bylo to město, které uctívalo minimálně boha měsíce – a kdo ví co ještě dalšího. Situace vypadá tak, že před Izraelci stojí nejen nepřítel lidský, ale i duchovní. To je takový odvěký zápas: Hospodin × všemožná duchovní havěť.

 

Hned na začátku 6. kapitoly se dozvídáme, že Hospodin vydal[4] město Jozuovi do rukou. Tady se musíme na chvilku zastavit nad originálním textem. V hebrejštině je tady užito tvaru perfekta (qalu) – což znamená, že je něco předem hotové. Hebrejština nechápe svět ve třech časových způsobech, jako jsme zvyklí mi – minulost, přítomnost, budoucnost. Hebrejské sloveso je buď dokonavé – nebo nedokonavé. Tedy Hospodin Jozuovi řekl: „Hele chlape, už je to všechno zařízený, hotový – teď už stačí to jen vykonat.“ A to je hodně povzbuzující info – zvlášť když se někde za kopcem potíte strachem.

Hospodin tedy řekl Jozuovi, že mu město vydal, a ještě mu pověděl – jak na to má jít. Šest dní mají Izraelci město obcházet vždy jednou denně. A sedmého dne ho mají obejít celé sedmkrát, potom zatroubit a obsadit poražené Jericho. Taktika přinejmenším – odvážná, ne-li přímo bláznovská. Jak že to mají udělat? Beze zbraní? Mají kolem chodit s beraními rohy a archou úmluvy – to tak leda, aby se jerišští vojáci uchechtali k smrti. No, ale Jozue – rytíř víry – ani na okamžik nezapochyboval. Jericho padlo.

 

Co je to vlastně za příběh? Říká se tu, že padly hradby města Jericha. Podle archeologických výzkumů je tato biblická zpráva, v kontrastu s historií. Jericho bylo skutečně velmi prastaré město, a opravdu mělo (tehdy jako jedno z mála měst) hradby – jenže přinejlepším tak +/- 300 let před příchodem nějakých Izraelitů. V době, kdy měli Izraelci dobývat Kanaán (1230-1220), bylo Jericho údajně řídce obydleným městem (něco kolem 3000 obyvatel[5]). A navíc bylo tehdy celé to území Kanaánu – země zaslíbené, pod egyptskou nadvládou. A není příliš pravděpodobné, že by Egypťani nechali nějaký malý kmen barbarů z pouště útočit na svá města. Biblické vyprávění v tomto případě není historicky přesné.

 

A vadí to?

Nevadí to!

 

Bible totiž není historická kniha, a ani jí být nechce. Pokud nás uráží, že nesplňuje kritéria historické vědy – tak máme problém my, že Bibli za historickou knihu považujeme. Bible je kniha, která svědčí o vztahu mezi člověkem a Bohem - díky Bohu za to.

Vypráví o tom, že Bůh sestoupil k lidem – dal se jim poznat, zjevil se. Starozákonní svědkové vybrali ze všeho, co se událo mezi člověkem a Bohem takové příběhy, jejichž význam přesahoval z minulosti do budoucnosti. Události, které neobsahovaly žádné zvláštní poučení – byly vynechány.

Proč? Nebylo v tom duchovní naučení. Historicky by asi nevýznamnější informací ohledně Izraele bylo, jak král Achab vytvořil s dalšími čtyřmi aramejskými králi protiasyrskou koalici, a v bitvě u Karkaru (863 př. n. l), odrazili asyrského agresora Salmanasara III. Kdyby se to nestalo, byl by severní Izrael zničen o sto let dříve. Ale v Bibli o tom není ani zmínka. Tedy – Bible není historická kniha, ani jí být nemá a nechce; a je to tak správně (netřeba se znepokojovat).

 

A když se to tedy nestalo, tak proč si to připomínáme?

Zpráva o dobytí Jericha není historickou zprávou – ale teologickou! Jde o teologické uchopení skutečnosti. Jericho totiž bylo také dobyto bojem bez boje. Velká řada vykladačů si všímá, že v případě Jericha jde spíše o liturgický piknik – tedy o nějaký rituál, zapojování hudby a artefaktů – které odkazují k Bohu. Které hradby byste prosím vás chtěli zničit tím, že je budete obcházet a troubit u toho?

 

Příběh o dobytí Jericha je třeba chápat předně v jeho duchovním významu!

O co vlastně jde: Jozue a s ním Izrael, mají dobýt něco – co už je jejich; nebo jinak – je jim to slíbeno. A někdo jim v tom brání – a je to silný, ba dokonce duchovní nepřítel, skrytý ve smýšlení občanů Jericha.

 

Nám, podobně jako Izraelcům nejspíš taky něco brání na cestě životem. Hádám, že to pro nikoho z vás asi nebude zrovna Jericho, ale zkuste se schválně zamyslet – co teď stojí před vámi za překážku… Je něco takového?

Pro jednoho to může být: zkouška ve škole, dalšího trápí, že se rozhádal s kamarádem – a neví jak z toho ven, jiný má problémy s šéfem v práci atp... – domyslete si sami. Obecně mám za to, že se to děje takřka vždy, když se my jako křesťané – snažíme svůj život žít víc směrem k Bohu ~ když se snažíme vykonávat své křesťanské povolání. Tak se před nás postaví nějaké to Jericho – tedy na první pohled nedobytná hradba, na kterou nestačíme.

 

Ale toho se nesmíme lekat! My přece chceme dál! Chceme tu hradbu nějak porazit!

Apoštol nás ujišťuje v 1 Korintským 1, 21: „Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí.“ Jen si připomeňme, jakou taktiku ten Jozue použil. Systém, jakým lze zničit Jericho – je vpravdě bláznovský. Hradby duchovního Jericha nepadají tak, jako hradby jiných pevností. Zbraně vám budou k ničemu.

Všimněme si, že Jozue nerozhoduje o tom – jak se má Jericho dobývat. JAK NA TO – nám sdělil sám Hospodin. A jak tedy bojovat s našimi překážkami v životě? No rozhodně jinak, než jak by nám radila naše lidská moudrost. Jozuovi by lidská moudrost radila: „chlape tak na tohle budeš potřebovat katapult, nebo žebříky.“ Ne, tudy ne – říká Hospodin. Bitva o Jericho není historická záležitost – je to záležitost duchovní, a tak je třeba bojovat v duchu.

Ani tady nás nenechal Hospodin v koncích, a radí, jak na to: Izraelci mají obcházet 6 dní hradby s archou úmluvy, a troubit; sedmý den mají město obejít sedmkrát. Tak trochu nám tu zaznívá jedno z přikázání desatera: sedmý den budeš odpočívat, a soustředit se na Boha. A v širším měřítku v tom rozpoznávám jakousi taktiku, která má svůj význam i pro nás.

Šest dní – tj. všechen čas, který můžeš pracovat, se o tu svou překážku starej ty. A sedmého dne, jdi, a nech pracovat Hospodina! To, že s Izraelci chodila kolem Jericha i archa úmluvy, je velmi důležité. Protože to znamenalo, že Bůh je s nimi aktivně přítomen. A co je v arše úmluvy? Desky zákona, Áronova hůl a mana. Rozumím tomu tak, že když nás něco trápí, máme nějaký ten problém – tak se ho máme snažit řešit, a to za pomoci Bible – Božího slova, a modliteb. Když se takhle budeme snažit, tak přijde další fáze taktiky – nechat jednat Boha. Jde o to, také pozvat Boha do našeho života, a naslouchat mu, když bude radit kudy dál.

Jeden může namítnout: „Ale Bůh k nám přeci nemluví! Já nic neslyším.“ Že někoho neslyším, neznamená, že ten někdo nemluví. Myslím, že všichni znáte ten efekt: kdy maminka volá na dítě, že bude večeře – ozve se: „Jo jo.“ A další půlhodinu to několikrát opakuje, a někdy vynaloží i značné úsilí, než jí vůbec začne to dítě poslouchat.

A takhle je to i s námi; Bůh na nás neustále mluví – a že nemluví jako člověk? No, to se ví, že ne, mluví jako Bůh – ne jako člověk, proč se divit. Pořád se snaží nějak člověka oslovit. Akorát my lidé, a řekněme to naplno – často hlavně my křesťané – neposloucháme, a potom říkáme, že Bůh k nám nemluví, nebo možná ani není.

 

A jak tedy zaslechnout Boží hlas? No předně čtením Bible a modlitbou. Bible je Boží slovo, a když si v ní budeme číst, a pak promýšlet – jestli nám to něco říká, či ne – do té naší konkrétní situace, tak jistě najdeme nějakou odpověď (vyzkoušeno)! Podobně funguje modlitba – komunikační kanál země-nebe; člověk-Bůh. Bůh s námi komunikuje také skrze své anděly – tedy posly, což mohou být i lidé. Lidé, kteří vyřizují nějakou Boží vůli (třeba pomáhají nemocným) jsou andělé. Před obléháním Jericha potkal Jozue anděla, a ten ho ujistil v tom, na co se chystá[6]. Je tedy možné, že nám Pán Bůh dá vědět i tak, že se setkáme s někým, kdo nám poradí.

 

Jozue se spolehl plně na Boží slovo, a aniž by nějak váhal – tak do toho jde. A to je asi i hlavní důraz toho vyprávění o Jerichu – následovat slova našeho Pána – i když to vypadá, že je to bláznovství. Nečekat na rozumové ujištění. Opravdový křesťan bude často vypadat jako blázen – a Ježíš o tom mluví předem, že křesťan bude vypadat jako šílenec, to není žádná novinka. A Ježíšovo Slovo do aktuální situace, které byť se zdá – jako akt víry – bláznovstvím, je vždy pravé a neklame.

Osvěžení: Co je právě pro nás ta konkrétní hradba? A pokud se nějak doptáváme Boha – co nám do té situace radí? Co je jeho vůle pro nás? Když tohle víme, tak s vírou do toho. Nám všem už bylo oznámeno, že budeme bořit různé hradby na cestě k Bohu. Ne vlastní moudrostí, ale Boží milostí, láskou, vírou a nadějí!

Amen

 

 

 

[1] Genesis 15, 18-21. Zaslíbená byla už praotci Izraele – Abramovi.

 

[2] Jozue 3

 

[3] Soudců 3, 13

 

[4]  נָתַ֣תִּי

 

[5] Finkelstein, Israel; Silberman, Neil Asher. Objevování Bible – Svatá Písma Izraele ve světle moderní archeologie: 2001. VYŠEHRAD, 2007. Str: 78-82.

 

[6] Jozue 5, 13-15: Výrok „toto je půda svatá,“ mluví za vše.

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now