Užitečné odkazy

opatov@evangnet.cz

Farní úřad

Opatov č. 10, (okres Jihlava)

588 05 Dušejov

RSS Feed

© Filip Boháč 2017 by WiX web creator

26.11.2017 - Jan 3, 1-15 - Rozhovory s Ježíšem 2 (Noční návštěva pana Nikodéma)

26.11.2017

1. Čtení: Numeri 21, 6-9 (Bronzový had na poušti)

2. Čtení: Jan 3, 1-15 (Noční rozhovor farizeje Nikodéma s Ježíšem o druhém narození)

 

 


 

I: Slyšeli jsme, že Ježíš přišel s učedníky slavit Velikonoce do Jeruzaléma. Slaví, slaví, padne tma, a pod pláštíkem temné noci, se k němu vydává Nikodém. Byl to člen židovské rady, moudrý učitel, vážený a vlivný jeruzalémský občan. Byl to profík na tradice, rituály, na morálku, no a tenhle třicátník z Nazareta mu vlastně tak trochu začíná lézt do zelí. „Tak to u všech všudy musím zjistit, co je zač“, řekl si Nikodém, a vyrazil.

 

Fajn, ale proč za ním přišel v noci? Židovští učenci (podobně jako současní vysokoškoláci) často studovali a četli právě v noci. Je tedy možné, že chtěl Nikodém v rámci vzdělávání navštívit takový „jiný“, noční seminář. No, anebo šel v noci spíše proto, aby ho nikdo neviděl. Je opatrný, ale zároveň otevřený a dychtivý zjistit co je ten Ježíš zač.

 

II: Nikodém řekl: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“ Ježíš říká: „Amen amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“[1] Zvláštní odpověď. Nezní to moc jako dialog. Nikodém ani nepoložil otázku! Snaží se Ježíše někam zařadit. Ježíš mu odpovídá jakoby hádankou – „nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ Já mám za to, že Ježíšovi došlo, co vlastně Nikodémovi leží v hlavě. Ale že chtěl jeho pozornost odvést od těch zázraků – na tom až tolik nezáleží. Jako by ten rozhovor o pár vět předběhl. Je to sice trochu skryté a složité, ale jak uvidíme dále, tak to vlastně dává smysl.

Nikodém to nechápe. Ale je tím zdravě zneklidněn, chce na to přijít. Má takovou zdravou zvědavost, a to je něco k čemu bych rád povzbudil i vás. Je důležité si zachovat zvědavost, zvlášť ke skutečnostem, které pro náš život mají zcela zásadní význam. A Ježíšova zpráva se týká naprosto bytostně nás samotných v celé šíři naší existence. Nikodémovská zvědavost je myslím něco zdravého a potřebného pro život.

 

III: „Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“[2] Nikodém zcela racionálně argumentuje, že přece není možné, aby se někdo doslovně podruhé narodil, aby vstoupil zpět do matčina těla. Chápe to doslovně, přesně jako ta samařanka, o které jsem mluvil posledně. Občas se – třeba od lidí, kteří přežili nějakou šílenou dopravní nehodu – dá zaslechnout fráze: „Pane jo, jako bych se podruhé narodil.“ Popisuje to nějaký dost silný zážitek, proměňující okamžik.

Ježíš dál říká, že „kdo se nenarodil z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.“ To znovuzrození popisuje událost natolik duchovně významnou, že to vypadá, jako by se člověk skutečně podruhé narodil. Evangelikální církve to nazývají „obrácením.“

 

Na tomto místě si neodpustím trochu biblistiky. V originálním řeckém textu, jsou velmi zajímavá slovesa, která používá Nikodém a Ježíš pro znovuzrození. Nikodém používá slovesa aktivní jako by se člověk rodil sám, jako by měl toto obrácení plně v moci. Ježíš používá slovesa pasivníčlověk to sám nezvládne. Když chce, tak může být Bohem obrácen. Pokud bude sázet pouze na vlastní síly, bude to vždy obrat jinam než k Bohu.

A Ježíš dál mluví o nepředvídatelnosti, nevypočitatelnosti pohybů Ducha: „Duch vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“[3] Duch svatý ve „znovuzrozených“ lidech působí jednání, jehož smysl nám leckdy bude unikat… Bůh po nás chce to, co je pro nás nejlepší, ačkoli se nám to může leckdy zdát jako pravý opak. Ono, dobrý doktor taky musí občas do něčeho píchnout, říznout, a pak to bolí a pálí… ale ve výsledku se celá ta oblast zahojí.

 

Znovuzrození mimo jiné znamená přijmout životní roli Božího dítěte.  A přijmout Boha, za svého Otce. Jan píše: „Těm, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“[4] Podobně jako při tělesném porodu je dítě spíše pasivní, tak při duchovním zrození je tím hybatelem Bůh. Na nás pak je, jako Boží děti žít. Růst ve vztahu s Otcem, a naslouchat Jeho hlasu. Tak jako dítě bezprostředně po narození hledá v počáteční slepotě rodiče. Jde o součinnost! Bůh nás nebude násilně nutit prožít takovouhle věc, ale pouze díky jeho neustálému – ano – k této změně, je to možné, a on je tím hybatelem. Nicméně v tom musíme jednat i my.

 

IV: Ježíš dále mluví o starobylém příběhu z putování Izraelského lidu pouští. Na lid zaútočili smrtelně jedovatí hadi, a mnoho Izraelců pomřelo. Mojžíš se modlil k Hospodinu, aby jim z té situace ukázal nějaké východisko. A Hospodin mu řekl, aby vyrobil hada ohnivce, a vyvýšil ho tak, aby na něj mohl každý z lidu vidět. Kdo se na něj podíval, na toho jed nepůsobil. Jan v evangeliu dodává: „Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“[5]

Za tím je mocná symbolika – had, jako symbol zla, satana, božího odpůrce představuje překážku na cestě k Bohu. Má jed, který nám lidem znesnadňuje žít plně jako Boží děti.

Had ze země má jed, který zabíjí ~ had vyvýšený nezabíjí, ale daruje život (Jan Zlatoústý). Tak byl vyvýšen Ježíš. Byl ukřižován, zemřel a byl pohřben. Sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých a byl vzkříšen… to, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.

 

V: A Ježíš dále mluví o Božím království. To znamená na jedné straně výhled za horizont našich životů, na finální pobyt u Boha – a na straně druhé už něco z toho království prosakuje k nám, do naší reality. Tam, kde se děje mezi lidmi dobro, kde si navzájem vycházejí vstříc ne účelově pro následné výhody, ale pro dobro samo – tam lze zažít ochutnávku Božího království. Království Boží poznáme tak, že mezi námi začíná vládnout láska.

A tak se nakonec dostáváme k lepšímu porozumění toho dnešního textu. Ten prvotní pohyb přichází od Boha – to on v člověku působí tak radikální změnu, novou orientaci, nové směřování našeho lidského žití – že to lze přirovnat ke znovuzrození.

Nikodém, učitel Izraele, přišel za Ježíšem a řekl: „Mistře Ty jsi učitel Izraele, já přicházím, abys mě naučil, co mám dělat.“ Je mi velmi sympatický svou poctivostí. Nikodém je velmi vzdělaný, vážený a důležitý člověk. Je to odborník na tradice a rituály. A Ježíš mu říká: „A to si chlape říkáš učitel Izraele, když tohle nevíš?“ Je to jako kdyby vedle sebe seděl univerzitní profesor matematiky, a nějaký "mladík z buranova" mu vyčítal, že tenhle příklad teda spočítal fakt špatně. A Nikodém se neurazí, nepohorší. Jak je nám tato vlastnost vzácná že… Kdekdo by se urazil, naštval. Naše ego takové věci často nevydrží a okamžitě žene motor pýchy do velkých otáček a přechází do útoku.

A to i když – a možná právě tehdy – když dospějeme k tomu, že něco teda fakt ovládáme, jsme náchylnější k takovému pohoršení. Nikodém by mohl naprosto lidsky vyštěknout: „Mlč mladíku, já jsem už vystudoval tohle a tohle, a jsem farizej už tolik let, a ty s vůbec troufáš mi radit?“ Je to setkání člověka, který touží poznat Boží vůli. Už nehledá svůj prospěch, ale ptá se, co chce Bůh. Pokoušejme se jednat se stejnou poctivostí a pokorou jako Nikodém, a buďme pomalí k pohoršení.

 

Podobně jako ti Izraelci na poušti museli sledovat vyvýšeného hada – tak také my, jako znovuzrozené Boží děti musíme sledovat zachránce, a jít za ním. A máme mu věřit, abychom měli život věčný. O to být Božími dětmi nemáme usilovat pouze vlastní silou, ale musíme prosit Ducha svatého, o jeho vedení. Abychom pak mohli podobně jako autor listu Židům říci: „S pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle.“[6]

 

Amen

 

 

 

[1] J 3,2b-3

 

[2] J 3,3b

 

[3] J 3,8

 

[4] J 1,12

 

[5] J 3,14-15

 

[6] Ž 12,2

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now