Užitečné odkazy

opatov@evangnet.cz

Farní úřad

Opatov č. 10, (okres Jihlava)

588 05 Dušejov

RSS Feed

© Filip Boháč 2017 by WiX web creator

5.11.2017 - Mt 5,38-48 - Oko za oko?

05.11.2017

  1. Čtení: Leviticus 24, 19-23

  2. Čtení: Matouš 5, 38–48

 

Milé shromáždění,

na letošním sjezdu mládeže v Jablonci nad Nisou jsem měl jednu z ranních pobožností. Téma, o kterém jsem mluvil, se mi teď pořád nějak vrací, a tak jsem se rozhodl, že ho trochu přepracuji, a udělám z něj kázání.

 

I: To, o čem chci mluvit, si ukážeme na příběhu, který jsem vymyslel:

Za mnoha řekami, a ještě více kopci byla veliká džungle, ve které žilo spoustu zvířátek. Bylo to příjemné místo, kde protékaly potoky, a zároveň tam bylo dost ovocných stromů a keřů, či jeskyněk a menších skal. A té džungli šéfoval předák, kterému se říkalo „Vřeštící Gibbon“ (připomínám, že jde o fiktivní příběh). Byl to docela malý, zato velmi hbitý a schopný opičák, který uměl – když to bylo potřeba – řádně zařvat. Žel, býval někdy přehnaně hrubý a necitlivý.

A právě do této džungle se jednoho dne přistěhoval mladý mravenečník z ciziny. Nikoho v džungli neznal, a tak se trochu nejistě a zvědavě procházel sem a tam. Moc se mu v džungli líbilo, a začal hledat místo, kde by si zřídil doupě. Našel pěkný koutek u skály, a v hustém křoví si začal upravovat terén. Po chvíli k němu dorazil Vřeštící Gibbon se svými opičími kolegy, a docela nevybíravě ho okřikl, že tady si nic stavět nesmí, protože si tam velký Vřeštící Gibbon chce zřídit sklad na banány. A poslal mravenečníka na konec džungle, kde už začínala suchá prérie.

Nu, co dělat. Mravenečník se tam přesunul, a po chvíli marného hledání, sesbíral hromadu klacků, a postavil si příbytek. Kolem sběru klacků si prošel i mnoha hádkami se svými novými sousedy. No zatím se mu v džungli moc nelíbilo. Jak šel čas, tak si postupně zvykl, a tak nějak se protloukal. Se svými sousedy kdovíjaké vztahy neměl, prohodili pár slov, ale jim byl lhostejný. S Vřeštícím Gibbonem tak nějak vycházel – no, nebylo to tam kdovíjak super, ale vlastně to šlo.

 

Po několika měsících, se však džungle musela potýkat s novým problémem. Nikým nezpozorována totiž dorazila velká skupina agresivních rudých mravenců. V těch dnech to džunglí šumělo jako ve velikém úlu. Ani tukan na větvi chvilku neposeděl, a všichni se potýkali s malými štiplavými nepřáteli. Bylo to krajně nepříjemné, a pouze obojživelníci a drobné rybky z toho vycházeli relativně dobře. V této pikantní situaci si zvířátka vzpomněla na mravenečníka, a dokonce i sám Vřeštící Gibbon ho požádal – formou rozkazu – o pomoc…

 

II: Co v takovou chvíli dělat? Odhlédněme teď od příběhu, a pokusme se do toho vžít. Naše situace je taková, že jsou kolem nás různí lidé. S některými se přátelíme, je to fajn – a pak je tady skupina lidí, se kterými ty vztahy váznou, se kterými třeba moc nevycházíme, nebo vycházíme jen tak, aby se neřeklo… tak nějak čistě kolegiálně, pracovně, profesně… anebo s nimi nevycházíme vůbec.

Co by se dalo dělat?

A) V zásadě se nabízí to, o čem mluví Ježíš v kázání na hoře: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Oko za oko a zub za zub.“[1] Tedy princip spravedlivé odplaty – když mě praštíš a okradeš ty, tak ti to udělám já, to je spravedlivé. To je tedy jedna možnost – v případě mravenečníka se na všechny vykašlat.

B) Ježíš ale mluví i o druhé možnosti: „Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi.“[2] To je něco pozoruhodného. Ježíš vnímá spravedlnost trochu jinak, než je běžné.

Když si to tak vezmete, tak v případě, že se mravenečník zachová – oko za oko, zub za zub – ke zvířátkům stejně… co tím podporuje? Vlastně pokračuje v linii toho špatného, toho zlého, co ničí vztahy a špatně se v tom žije. Princip lásky, o kterém mluví Ježíš, je jiný. V případě mravenečníka by to bylo, postavit se pěkně před vřeštícího Gibbona a nabídnout pomoc.

 

III: Ono to reálně nebývá vždycky tak vyhrocené jako v případě mravenečníka. Říká se, že opakem lásky je nenávist – ale mě se docela líbí myšlenka, že to není ani tak nenávist jako spíš lhostejnost. Přijde mi, že se daleko více pohybujeme v prostředí, ve kterém panuje lhostejnost spíše než nenávist. Sice na nás lidi nijak neútočí, ale tak nějak je asi nezajímáme, či kdoví jak to je? A občas – když se přestaneme hlídat – tak se začneme lhostejně chovat i my…

A Ježíš říká – začněte s tím vy! Mějte lidi rádi bez té spravedlnosti – tedy ikdyž vám neprokázali nějakou laskavost, nebo vám nepůjčili velký prachy atp. Prostě tak, bez podkladů, to je láska! No víte, u někoho to fakt začít musí.  

V souvislosti s tím, mě napadl verš z dopisu Římanům, kde píše Pavel: „Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem!“[3] To není ústupek nebo zbabělost, když se mravenečník rozhodne zvířátkům pomoci. Ba naopak – zkuste si to někdy – to chce docela dost úsilí a trochu odvahy něco takového udělat. Když mě někdo štve, tak just, schválně se k němu chovat pěkně. „Proč sakra – když je na mě ošklivej?“ No spravedlivé to není – aspoň z lidského pohledu. Jenže Boží spravedlnost je jiná. Bůh nás miluje, aniž bychom si to jakkoli zasloužili…

 

IV: Na celou tuto úvahu mě navedla věta, kterou prohlásil jeden pravoslavný patriarcha. Řekl: „Láskou nebo nenávistí působím, že se druhý stává tím, za koho jej považuji."[4] To je dost silná poznámka.

Naše jednání ovlivňuje naše bližní. Za koho je tedy považujeme? Přátelé: Za koho považujeme lidi, se kterými se setkáváme? Promyslete sami… pokuste se na někoho takového teď vzpomenout… máte? A za koho tu osobu považujeme? Kým pro nás je? Správně – po křesťansku – jsou všichni lidé našimi bližními. Tedy je považujeme za své bližní (ať už jsou jacíkoliv). Všichni jsou hodni našeho zájmu, naší podpory a pomoci. I ti vřeštící Gibboni! A tím, jak s nimi jednáme, tím zároveň měníme je samé. Máme vlastně docela velkou moc – a to se týká naprosto všech, jak tu jsme.

My nemůžeme pořád čekat, že se k nám lidi začnou chovat jinak. Pokud nám vadí, jak se k nám chovají, tak vězte že máte silnou zbraň ku pomoci. Správný křesťan s tím začne! My jsme ti, u koho to má začít! My máme roztočit ten koloběh dobra, neodplácet zlým za zlé, ale dobrem za zlé. Takhle celému lidstvu oplatil Bůh – dobrým za lhostejnost…

 

Tohle mi pomáhá vidět věci jinak. Když se vám zdá, že máte kolem lidi, které asi moc nezajímáte, kteří vás možná nemusí atp. zkuste je mít natruc rádi! Negarantuju vám 100% úspěšnost, ani časovou dobu, ve které to začne působit… ale stojí to za to!

Jeden profesor z fakulty říkával: „Musíte na ně zaútočit láskou! Musí to být opravdový vytrvalý útok, a zároveň opravdová láska, kterou útočíte.“

 

A tak bych vás chtěl namotivovat: Pojďte se hecnout, a zaútočte láskou na všechny ty Vřeštící Gibbony, které jen potkáte!

Amen

 

____________________________________________

 

[1] Mt 5, 38

 

[2] Mt 5, 39

 

[3] Římanům 12, 21

 

[4] Kallistos Ware, Cestou Ortodoxie

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now