Užitečné odkazy

opatov@evangnet.cz

Farní úřad

Opatov č. 10, (okres Jihlava)

588 05 Dušejov

RSS Feed

© Filip Boháč 2017 by WiX web creator

3.9.2017 - Mt 19, 23-36 Bohatý mladík

03.09.2017

  1. Čtení: Matouš 19, 16-22

  2. Čtení: Matouš 19, 23-26

 

Vážené shromáždění, jak vám ta slova zní? Mně to vždycky přišlo trochu kruté. Tak ten mladý člověk přijde za Ježíšem. Nemá snahu ho nějak napadat, urazit či tak něco. Chce se jenom zeptat, jak to s ním vlastně je, co tedy má dělat, aby získal život věčný. Chvilku si o tom povídají, a najednou – všechno co máš, tak někomu rozdej. A když ten smutný kluk odchází, tak se Ježíš ještě otočí k učedníkům a povídá: „… no jo, bohatý člověk těžko vejde do království nebeského[1].“ Trochu rozpačité zakončení.

 

I: No, pojďme ten text trošku víc prozkoumat. „Co dobrého mám dělat, abych získal věčný život[2]?“ To je otázka, která lidí zajímá od nepaměti. Armádní a nemocniční kaplani se s ní setkávají prý velmi často. Tento život končí smrtí, to je jasné – to je prý jediná životní jistota – ale co potom? Pokud něco, máme tady celou řadu nabídek posmrtného života. Všechny pravdu mít nemůžou, to dá rozum… Zabývat se jimi teď nebudu (to můžeme případně probrat při nějakých sborových setkáních na faře). Mladého židovského zbohatlíka (a mě popravdě také) zajímá, co na to Ježíš.

Tak jak se ptá ten chlapec, to zní trošku jako by chtěl zjistit které konkrétní věci je nutné vykonat. Jako by se na nebeském úřadě ptal, které formuláře teda musí vyplnit, a co ho nemusí zajímat. Kde je to minimum, které stačí na propustku do nebe.

A Ježíš ho chytá za slovo, protože tohle nechce opomenout. Jedná se asi o něco důležitého, nechce to přejít bez komentáře, a tak mu povídá: „Proč se mě ptáš na dobré? Jediný [Bůh] je dobrý[3]!“ Tedy něco ve smyslu: „Ty nepoznáš, co je dobré? Jak jako, co dobrého máš dělat? Dělej snad všechno, co je dobré ne? Proč si vybírat jen něco? Bůh je přeci dobrý, tak se soustřeď na to, co se Bohu líbí, a o co mu jde.“

„A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!“ Aha, fajn, a která? Ježíš mu vyjmenuje přikázání. Je to pět přikázání z druhé části Desatera. „Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku…[4]“ Čili, jsou to ta, která mluví o našich povinnostech k lidem. První půlka Desatera je spíše o povinnostech k Bohu. To je docela zajímavé zjištění. Navíc to Ježíš zakončí kouskem z dvojpřikázání lásky: „… miluj svého bližního jako sám sebe.“  

 

II: Zastavme se chvilku u toho, jak ten chlapec mluví? Jaký postoj je z těch otázek cítit? Na mě působí nejistě a trochu zmateně. Snad i jako by moc nedával pozor. Chtěl se dozvědět, jak získat život věčný. A Ježíš mu na to odpověděl! Nicméně, se ten mladík ptá dál. Jako by přeslechl tu Ježíšovu odpověď: „A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání…“ „Jo, jo, to jsem zachovával, co dál? Co mi ještě schází?“ On sám žadoní o víc, o nějaký větší nárok.

Když o téhle události píše evangelista Marek, tak ještě přidává: „Ježíš na něho s láskou pohlédl[5].“ Tak jako by si říkal: „Chlapče, chlapče, tobě se pořád nějak nedaří to pochopit… nu co, chceš vědět co by si ještě mohl udělat? Rozdej všechno, co máš, a následuj mne, pak budeš dokonalý.“ To je příliš palčivý požadavek, a mladík smutně odchází.

 

III: A co my s tím? Říká nám tady Ježíš, že pokud chceme vstoupit do věčného života, musíme rozdat všechno co máme? Zlí jazykové to ještě překroutí a řeknou: „Jasně, církev říká abyste jí všechno odevzdali a žili v chudobě, zatímco oni si pořídí vrtulník nebo výběh s pandou, další vinohrad atp.“

Asi všichni něco vlastníme: Domy, auta, firmy, obchody, pozemky, kus lesa, počítače, telefony, kytary… vážně to musíme rozdat? Je tohle opravdu to, co po nás Ježíš chce? Různé skupiny lidí v historii i současnosti to právě takhle pochopily. A de facto z podobných myšlenek vznikly oddělené klášterní komunity, jejichž členové se rozhodli pro život v chudobě.

Dobrá zpráva: Nemyslím si, že po nás tohle pán Ježíš vyžaduje!

V tom rozhovoru je něco, co při prvním přečtení dost možná, tak jako ten mladík přeslechneme. On se ptá, jak získat život věčný. Ježíš mu předně neříká, že něco získá, nene. Mluví o tom, že lze do života vstoupit. Své místo v království Božím si člověk nemůže zasloužit, nelze si ho koupit, ani těmi dobrými skutky – můžeme ho jedině přijmout, nebo odmítnout.

Rozdíl je v tom chtít věčný život získat, a do věčného života vstoupit. Prostě ho přijmout, jako nezasloužený bonus. A pokud do něj chceš vstoupit – říká Ježíš – potom zachovávej přikázání.

Ten, kdo přijal Ježíšovu nabídku a nechal ji nějak vnitřně působit, ten se potom zajímá o to, co Bůh chce. Zajímá ho to, co je dobré, a ve výsledku dojde právě k těm přikázáním. Není to princip: udělej to a to, abys měl… O tom pak Ježíš mluví dál s učedníky. Když se ho ptají: „Bohatý těžko vejde do království nebeského, tak Kdo potom může být spasen?“ A Ježíš odpovídá: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko[6].“

 

IV: Katolický, či pravoslavný kazatel by nejspíš více zdůraznil to, že zde Ježíš mluví o dvou stupních křesťanského života.

První stupeň: zachovávej přikázání (vejdeš do života)

Druhý stupeň: chceš-li být dokonalý, rozdej všecko, co máš a následuj Ježíše, tak jako učedníci.

Druhý stupeň míří k jistému životnímu zasvěcení, k velké službě. K tomu, co podle mě znamená například život v řádu, v klášteře, služba kdesi na kraji světa v misii atp. Co mi z toho zní jako velmi důležité je, že nemusíte hned vstoupit do řádu, nebo se zapsat na teologickou fakultu a šířit evangelium někde v Indonésii, abyste se mohli nazvat křesťany. Oba stupně jsou v pořádku.

 

Vrátím se k tomu, na co se ptal bohatý mladík. Je to otázka, na kterou se čas od času ptám také já sám, a tuším, že nejspíš i vy. Otázka, kterou by se měl zabývat každý věřící člověk. Někdy se na to ptají i lidé mimo církev či příslušníci jiných náboženských tradic. CO MÁM DĚLAT? Jak tedy žít, jak jednat jako křesťan? Podle čeho se pozná křesťanské jednání? Nezřídka narážíme na to, že se nekřesťané chovají daleko lépe než hrdá křesťanská skupinka.

No Ježíš to říká jasně. Pokud chceš brát víru vážně, a chceš žít způsobem Božího království, tak se soustřeď na to, jak jednáš s lidmi. Člověk, který mi uvěřil, se snaží k lidem chovat slušně. Takový člověk nevraždí, bude se vyhýbat krádeži, nevěře, nebude křivě obviňovat, překrucovat pravdu, a bude mít v úctě své rodiče, potažmo celou rodinu. Takový člověk miluje všechny lidi, tak jako sám sebe.

Ono tohle už samo o sobě stačí jako životní úkol, natož vzdávat se všeho majetku. Nicméně jedno s druhým souvisí. Ten, jehož mysl příliš zaměstnávají věci, peníze, auta, domy… ten potom daleko méně energie věnuje lidem. Je více než pravděpodobné, že bude jednat s lidmi účelově, pro zisk.

 

V: Pokud se tedy také ptáte: Co mám vlastně dělat, abych žil životem spaseného člověka? Je správnou odpovědí: Spásu nikdy nezískáš, je ti darována. A vstoupíš do ní tak, že podle ní začneš žít. Ovoce, které poneseš, se dá nazvat třeba slovy oněch starobylých moudrých přikázání, která citoval Ježíš.

Když se podle těchto rad budeme v životě řídit, tak na sobě také pocítíme jejich vliv. Každý si váží kvalitního člověka, kterému může věřit, na kterého je spolehnutí. Právě snahou o tyto ctnosti vlastně sloužíme Bohu, lidem okolo, a nakonec i nám samotným. Bůh nám slovy Bible slibuje, že pokud vstoupíme do života věčného – což je činnost, kterou můžeme začít už tady na zemi – tak začneme v životě pociťovat jakýsi božský poklid, smíření, uspokojení, vědomí smyslu života a naději. Třeba ne hned, ale na dobré věci se vyplatí počkat a být trpělivý.

 

Chtěl bych vás tak namotivovat, vyzvat k otázce – co mám dělat? Doporučeníhodnou radou je samozřejmě četba Písma svatého, neboť pokud se nezajímáme o to, co nám Bůh říká, tak těžko přijdeme na to, co nám říká. Věnujme četbě Bible víc času. Je samozřejmě sepsaná lidmi, ale obsahuje velký vzorník vztahů a situací, které se dějí mezi Bohem a člověkem. Bůh s námi komunikuje skrze Písmo, skrze okolnosti a souvislosti, různá setkání, někdy také v hlase svědomí či skrze vnuknutí Ducha svatého.

To základní je shrnuto samotným Ježíšem. A je jasné, že někdy uklouzneme, a něco se nám nezdaří. Netrapte se tím. I proto přišel Ježíš do světa, aby nad námi naše úlety a přešlapy neměly moc. Všechna ta obvinění zbavil finální platnosti, a ukázal, kudy vede cesta.

Amen

 

 

 

[1] Mt 19, 23b

 

[2] Mt 19, 19b

 

[3] Mt 19, 17a

 

[4] Mt 19, 18b-19a

 

[5] Mk 10, 21

 

[6] Mt 19, 26b

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now